Začal kalendářní podzim, ale venku je počasí spíš letní, proto jsme nechtěli trávit víkend v Praze a vyrazili jsme do Roztok za Katčinými rodiči. Shodou okolností se přímo naproti našemu domu konal v sobotu jarmark. Spousta stánků s uměleckým zbožím, divadlo, šermíři a k tomu hráli žáci místní ZUŠ. Jedinou chybou na kráse bylo, že jejich vystoupení nebylo nijak ozvučené, takže jejich produkce ve venkovním prostředí skoro zanikala. Kousek dál bylo velké pódium na kterém hrála dechovka a později i Martin Maxa. Ani jedno z toho nám není moc blízké, ale jako kulisa k sezení na balkoně domu, to bylo dobré. Ocenili jsme také to, že nám po obědě stačilo jen sejít před dům a dát si točené pivo u jednoho ze stánků. Po knedlu-vepřu-zelu to opravdu padlo. V neděli dopoledne jsme si ještě udělali procházku na Levý Hradec a navštívili na hřbitově našeho Filípka a pak už zase vzhůru do všedních dní v Praze.
Zdravíme všechny věrné kamarády, které ještě neodradila naše lenost a
nepsavost a trpělivě kontrolují naše stránky, jestli jsme přece jen
nepřidali nějaký ten nový zápis. Všem se omlouváme, kajeme se a
slibujeme polepšení.
Jak jste strávili dovolenou? My jako každý rok
zavítali do Nízkých Tater do
Pavčine Lehoty, malé to vesničky
v Demenovské dolině. Katka sem jezdila odmalička na prázdniny, protože
tu bydleli její prarodiče a protože to tam má moc ráda, tráví tu
dovolenou dodnes. Tentokrát jsme tam společně pobyli tři týdny na
přelomu července a srpna. Náš odjezd na dovolenou se podobal rychlé
evakuaci. Původně jsme totiž chtěli odjet až v pátek, ale když jsme
slyšeli předpověď počasí na další den, která slibovala tropických 37
stupňů, odmítli jsme dál setrvávat v rozpálené Praze a vyrazili ve
středu na večer, hned po práci. Náš statečný řidič,
Zdenkův táta, nás dovezl na místo po půl jedné v noci. Jelo se
opravdu špatně, všude tma a nikdo z nás neznal pořádně cestu, protože
jsme tam vždy jezdili vlakem. Pak už jsme si ale jen každý den
libovali, že se před sluníčkem můžeme schovávat mezi horami a lesy, u
studené horské říčky
Demänovky, která má i v
létě jen 5 stupňů a nebo
v domě, který postavil moc dobře Katčin dědeček, protože je tam i v
těch největších parnech příjemný chládek. Okolní příroda je nádherná, takže jsme relaxovali a vychutnávali si
božské ticho na jehož existenci jsme během roku už skoro zapomněli. V příštích dnech přidáme na stránky nějaké
další fotografie a připojíme i další vzpomínky na dovolenou.
Tak už jsme konečně vyměnili stará okna za nová a jsme s nimi zatím velice spokojeni. Pořád je otvíráme, zavíráme, vyklápíme a mikroventilujeme. Najednou se náš byt stal takovým tišším místem. Krásně utlumila hluk z ulice. Nejdříve jsme měli dojem, že všichni ptáci někam odletěli, sídlišťané odjeli na dovolenou a strana zelených uspořádala den bez aut, stačilo však okna otevřít a svět byl opět v normálu. I Katčina mamka měnila staré za nové. Přesněji řečeno svou starou zahrádku za novou. Je moc krásná se zahradním domkem a parkovou úpravou, která vytváří různá příjemná zákoutí. Je tu také ohniště, gril a malý bazén. Minulou sobotu jsme se tam proto vypravili se Zdeňkovými rodiči na odpolední piknik. Radost z opékání buřtů nám poněkud kazili dešťové přeháňky, před kterými jsme čas od času museli mizet v zahradním domku. Déšť se poté na týden odmlčel, aby si nás zase našel na páteční svatbě Zdeňkova kamaráda Martina. Oslava byla koncipována jako zahradní slavnost a urputný déšť byl tedy nezvaným hostem. Uklidňovali jsme se tedy starým rčením, že jim prší štěstí. A toho jim napršela fůra, což jim ze srdce přejeme.
Dne 17. dubna 2004 zmizela z evidence obyvatel České republiky Kateřina Zimová a přibyla do ní Kateřina Bajtlová. K tomu to významnému aktu došlo tedy právě před dvěma lety. Druhé výročí naší svatby jsme však neoslavovali nijak tradičně při svíčkách a chutném jídle v restauraci, ale vyklízením bytu. Naštěstí ne celého, jen té části, která je u oken. Zítra ráno by totiž měla přijít parta řemeslníků, která vymění naše stará rozpadající se a nijak netěsnící okna za nová, plastová. Přijdeme tak o zážitky typu vypadlého okna v Katčině náručí nebo hudební kreace větru, který jejich netěsnící uvolněné součásti rozezníval jako foukací harmoniku. Bude tomu už rok, co jsme stejným způsob byt vyklidili, vše přikryly a stísněni na jediné volné židli čekali na příjezd řemeslníků. Marně. Už nepřišli. Již zaplacenou zálohu jsme z nich naštěstí dostali zpět. Mlýny však v tomto případě mlely. Před pár měsíci jsme obdrželi předvolání na policii, odbor finanční kriminality, kde jsme se dozvěděli, že firma zneužívala důvěry svých zákazníků a mimo jiné prohřešky jim také bez jejich vědomí montovala podřadnější okna bez certifikátu. Takže jsme nakonec ze všech zúčastněných se starými okny a vrácenou zálohou dopadli nejlépe. Nechtěli jsme ale aby náš výroční den byl pouze pracovní, proto jsme si zašli alespoň na dobrý karamelový pohár do blízké cukrárny. To abychom si osladili další společná léta. Jestli je budeme trávit v bytě s novými okny, tedy jestli to napodruhé už vyjde, se dozvíte v následujících dnech na těchto stránkách.
Když lanařil Zdeněk Katku pro bydlení v Praze, byla jedním z lákadel možnost chození za kulturou, třeba návštěva divadla. Bydlíme tu
společně už přes tři roky a kolikrát myslíte, že jsme byli v divadle? Ještě před pár týdny bych odpověděla, že ani jednou. Teď jsme ale během
posledních víkendů stihli hned dvě divadelní představení.
Z toho plyne poučení, že kdo si počká, nakonec se třeba
přece jen dočká.
Nejdřív jsme navštívili Divadlo Na Fidlovačce. Hru
Jacobowski a plukovník viděl Zdeněk sice už třikrát, ale protože se mu moc líbila, rozhodl se na to vzít i pořád si stěžující Katku, které už ty tři roky čekání na divadlo připadaly opravdu dost
dlouhé. Hra byla opravdu krásná, ale požitek nám dost
kazila dřevěná, nepohodlná sedadla. Přesněji řečeno
připomínaly lavice spíš sezení na hokejovém stadionu a i
tam jsou o dost pohodlnější. Takže pokud máte trochu
delší nohy, čekají vás při návštěvě divadla dost krušné
galeje. Za to ve Stavovském divadle, které jsme
navštívili další víkend, se sedí krásně a je tam hlavně
dobře vidět. Hra se jmenovala
Škola pomluv a byla to dobrá, trochu bláznivá, komedie.
Terčem pomluv a ne neopodstatněných jsme se ten večer stali patrně i my dva. Do hlediště jsme totiž vešli až po hercích na jeviště, a
to jsme seděli v dolní části a uprostřed. Prodírali jsme
se ještě k tomu s kabáty, protože šatnu už jsme nestihli.
Na naší obhajobu musím uvézt, že nejsme takoví kulturní
barbaři, abychom nevěděli, že se do divadla má chodit s
dostatečným předstihem. Však my jsme také dostatečně včas
vyrazili. Jen nás až u autobusu k metru napadlo zeptat se
jeden druhého, jestli máme lístky. Odpověď je vám asi
jasná. Museli jsme se vracet a protože nám v domě zrovna
nejezdí výtah, musel Zdeněk vyběhnout osm pater. Opravdu
se snažil, málem vypustil duši, ale mezi tím nám ujel
další autobus, a pak jsme jen bezradně čekali na další a
sledovali ubíhající čas na hodinách. Dorazili jsme jak už
jsem psala o něco později, ale i tak to stálo za to.
Takže vzhůru do divadla a nezapomeňte si před odchodem
zkontrolovat lístky!
V sobotu jsme se po dlouhé době vypravili na výlet. Náš výlet začal na Hlavním nádraží. Koupili jsme si zpáteční lístek do Černošic, vyhnuli se žebrajícímu bezdomovci stojícímu hned vedle pokladny a dealera nejmenovaného operátora, který nás při spěchu na nástupiště obtěžoval starostí o naše telefonní dobro, jsme poslali do háje... Celou story čtěte zde
Tak tu máme nový rok. Začal bohužel stejně, jako skončil ten předchozí. Katka pořád bojuje s nějakou podivnou nemocí a marně tak už půl roku čekáme na nějaké světlejší chvíle v našem životě. Všem našim věrným přátelům, kteří nás v těchto ne moc šťastných měsících neopustili a dál nám dodávají sílu a naději, že jednou bude líp, z celého srdce děkujeme a přejeme jim do nového roku jen to nejlepší. Hlavně zdraví a lásku jejichž hodnotu si teď mnohem více uvědomujeme.
Byl volný den. Zdeněk nemusel do práce a protože volno měla i jeho sestra Petra, vypravili jsme se jejím autem na výlet. Katka je stále na nemocenské a má bohužel vycházky až odpoledne, proto jsme nemohli vyjet hned ráno. Co kdyby si nějaký kontrolor od pojišťovny chtěl ten den udělat také výlet a právě k nám.
Dlouho jsme přemýšleli kam vyrazit. Nakonec zvítězilo poněkud vzdálenější, ale naše oblíbené místo,
zoopark v Chomutově. Jezdíváme sem vždy na pár dní v létě, protože je tu dobré koupání v kamencovém jezeře a kdyby skrz stromy neprosvítaly paneláky, člověk by neřekl, že je v severočeském průmyslovém městě. Místní zoo je jediným místem na světě, kde chovají velmi zvláštní
zvíře. Kromě této rarity tam mají spoustu dalších "obyčejných" a protože je to zoo a park v jednom je to i krásné místo na procházky. Strávili jsme tam bohužel jen dvě hodiny.
Protože se brzy stmívá, chvílemi už nebylo vidět na cestu a my jsme nechtěli skončit omylem v nějakém výběhu jako potrava. Vyrazili jsme tedy domů a cestu nám docela zdobrodružnil fakt, že nám docházel benzín a nikde po cestě stále nebyla žádná pumpa. Představa, že budeme muset vystoupit a vydat se v naprosté tmě několik kilometrů po silnici hledat pumpu, nás opravdu děsila. Nakonec jsme po šedesáti kilometrech konečně na jednu benzínku narazili. Takže pokud se necháte inspirovat a vydáte se také do Chomutova, doporučujeme tak učinit jedině s plnou nádrží.
Řidiči pozor!
Jako by té hrůzy na našich silnicích už nebylo dost, nedodržování rychlosti, jízda v opilosti, předjíždění v zatáčkách apod., rozhodli se sednout za volant i slepci.
Zdeněk včera absolvoval zážitkový kurz, kdy si na
brněnském Masarykově okruhu zkoušel řízení auta. Jezdilo se auty, která se používají v autoškole s brzdou a spojkou i na místě spolujezdce, instruktora. Nejdřív se naučil rozjíždět, a pak se několikrát vydal na více než pětikilometrovou cestu po autodromu. Po absolvování dostal
řidičák a stouplo mu sebevědomí natolik, že se rozhodl, protože já (Katka) neumím dobře jezdit, řídit on. Takže pokud uvidíte Zdeňka za volantem, neuvažujte o tom, že najednou prohlédl, ale radši rychle uskočte stranou. No a pokud někdy uvidíte za volantem mě, neříkejte si, že to je dobře, když tam sedím já a ne on, protože vidím, ale udělejte rychle to samé, uskočte!
Další fotky zde
Začal nový měsíc, ale u nás není bohužel nic nového. Katčin zdravotní stav se pořád nezlepšuje. Přes kamaráda Martina jsme se dostali na konzultaci k doktoru Bojarovi, který poslal Katku na další vyšetření. Obecně však všichni dost tápou.
V sobotu jsme si alespoň zpříjemnili den výletem. Zdeňkova sestra Petra nás odpoledne vyvezla autem pár kilometrů za Prahu na hrad Červený újezd.
Pokud jste o takovém hradě ještě neslyšeli ani se vám nedivíme. Nejde totiž o žádnou historickou usedlost, ale o soukromou stavbu, která vznikla v roce 2001. Je tam ale moc krásně. Nejen samotný hrad, ale i okolní zahrada se skanzenem a restaurace v které si můžete dát zajímavá staročeská jídla. My ochutnali kubu, bramborovou polévku s hříbky a pohankové placičky se skořicí. Takže vřele doporučujeme jako výletní cíl i vám. Červený Újezd leží cca 15 km od Prahy směrem na Karlovy Vary poblíž města Unhošť.
Už více než měsíc jsme sem nepřidali žádnou zprávu. Nevede se nám totiž zrovna moc dobře.
Na konci července jsme se jakž takž vzpamatovali z neštěstí, které nás postihlo a už se těšili jak na začátku srpna vyrazíme na dovolenou do Tater a uvažovali i o nějakém zájezdu last-minut k moři. Jenže pár dní před odjezdem Katka onemocněla a od té doby jen poznáváme špatný stav našeho zdravotnictví. Na všechna vyšetření se strašně dlouho čeká o neosobním přístupu k pacientům ani nemluvě. Zatím tedy čekáme na výsledky lumbální punkce a na termíny dalších vyšetření. Neví se co to je, a tak se to ani nijak neléčí a jen sledujeme jak se to horší.
Pátráme po nějakém dobrém neurologovi, který by byl ochotný se tomu osobně a intenzivněji věnovat. Držte nám prosím palce, ať se z téhle už téměř tříměsíční beznaděje konečně někdy dostaneme.
Pokud chcete vidět Filípka, můžete se podívat na jeho fotografii, kterou při Filípkově křtu udělal náš kamarád Michal. Díky němu tak máme i konkrétní vzpomínku.
Katka se rozhodla napsat svůj názor a výpověď přímo na diskusi týkající se přirozených porodů a porodnice, kde rodila, na stránky serveru rodina, kde si ho můžete přečíst. Podíváte-li se na průběh celé diskuse od nejnovějších reakcí, objevíte tam níže příspěvky, ve kterých se mluví o zrušení CAPu kvůli umrtí miminka. To miminko je náš Filípek.
Filípek byl pohřben na poklidném hřbitůvku u kostelíka na Levém Hradci.
Když budete mít cestu kolem, zastavte se třeba na chvilku (vlevo osmý).
Děkujeme vám všem, co jste přišli,
děkujeme vám všem, co jste si vzpomněli,
děkujeme vám všem, co jste napsali!
děkujeme vám všem.
A to i jménem Filípka.
Byli jste nám posilou.
V pátek 15. července se jdeme naposledy rozloučit s Filípkem. V 10:00 na Levém Hradci na tamnějším hřbitůvku bude pohřben.
Dnes v 19:00 Filípek zemřel. Děkujeme mu za všechny krásné chvíle, které jsme díky němu mohli prožít.
Včera jsme sebrali všechnu svou vnitřní sílu a jeli jsme se podívat na Filípka. Jel s námi také náš kamarád, katolický farář, Michal Němeček, a tak jsme Filípka pokřtili. Bylo to smutné setkání, ale byli jsme rádi, že jsme ho mohli ještě alespoň pohladit. Vypadal, jako by jen spal a člověk nemohl uvěřit tomu, že ho nemůže probudit a odnést si ho domů.
Již delší dobu sem nepřibyl žádný nový zápisek, ale věřte, že nic nového, co by stálo za zaznamenání, se neděje. Nejtěžší je se vyrovnat s nastálou novou situací a přijmout věci tak, jak jsou. U Filípka k žádným změnám nedochází a musíme se smířit s tím, že ani nedojde. Nelámeme nad ním hůl, ale musíme být realisté, což nám potvrzují i jeho ošetřující lékaři. Prognóza k lepšímu se nepředpokládá, vlastně není.
I nadále se budeme pokoušet Vás zde informovat, o tom, co nového, jen to nebude každý den.
Filípkův stav je stále, jak se dalo očekávat, bez jakýchkoliv změn. Nedochází bohužel k žádnému, ani sebemenšímu, zlepšení. V pondělí se pravděpodobně sejdeme s jeho ošetřujícím lékařem, který nám nastíní prognózu a možnosti dalšího postupu.
Dnes nám domů přišel Filípkův rodný list. Bylo nutné ho co nejdříve přihlásit k zdravotní pojišťovně, což naštěstí šlo telefonicky. Přišlo nám to strašně absurdní vzhledem k tomu, že čekáme spíš úplně jiný list
Zatím plánujeme, že zítra odjedeme ze stále více se rozžhavujícího paneláku do chladnějšího prostředí baráčku v Roztokách, kde se nám bude léto a tato doba snášet určitě lépe.
Zdeněk začne od příštího týdne chodit do práce, a tak pro Katku bude tamnější prostředí pro její rekonvalescenci vhodnější a to nejen z důvodu příjemnějšího ovzdušší, ale i že nebude přes den sama.
Tak jsme zpátky doma. Je to hodně těžké, ale my dva to spolu určitě zvládnem! Tento týden chceme zůstat v domácím prostředí a vše vstřebávat a načerpávat sil do dalšího žití.
Všem Vám moc děkujem za projevenou účast a povzbudivá utěšlivá slova.
Více o porodu možná napíšem později, jen chceme napsat, že naší zvolené varianty rození v CaPu v žádném případě nelitujeme, že neměla žádný vliv na konečný stav porodu a že jsme si porod prožili v psychické pohodě, což se i samozřejmě příznivě projevilo na samotný průběh porodu a na nynějším zdravotním stavu Katky.
Filípek se narodil v neděli v 13:07 po celkem na prvorodičku krátkém porodu.
Bohužel však byl zcela (bez akce), srdíčko mu netlouklo a to z důvodu dvakrát obtočené pupeční šnůry okolo krku.
Po skoro půlhodinovém oživování byl nakonec převezen na JIP Ke Karlovu 2 v Praze, kde dosud stále je. Srdíčko mu sice tluče, ale jinak všechny ostatní funkce jsou uměle udržovány.
Jak bude vše dál, nikdo neví, jaká si naděje tu je, ale ....
Po 25 minutovém kyslíkovém deficitu je, i kdyby mohl nakonec samostatně dýchat, velká pravděpodobnost, že by měl velký handicap.
Věřme, že to dopadne tak, jak bude pro všechny i Filípka nejlepší.
Necháváme to v rukou Božích.
Tak vyrážíme směr Bulovka, držte nám i mimču palce, ať to proběhne, co nejpohodověji!!!
Tak kontrakce nepolevují, spíše jsou častější. Že by se tedy Adelajda či Filípek rozhodli, být tím nejkrásnějším a nejmilejším dárkem ke Zdeňkovým dnešním narozeninám?
Zdeňkovi by se to moc líbilo a také narozeniny na porodním sále, to ještě nezažil. :-)
Zavolali jsme si Zdeňkovu sestru, aby nás tam odvezla.
Takže asi nejpozději do dvou hodin vyrazíme. Před odjezdem ještě dáme rychlou zprávu.
Nechceme to zakřiknout, ale už od včerejška od 23. hod. to vypadá, že se naše miminko dere na svět. Zdeněk si dal ještě dvě hodiny šlofíka a Katka si tu vydýchává kontrakce. Ted už jsem vzhůru s ní. Podle moudré knihy, kterou Katka dostala k narozeninám, má člověk odjet do porodnice tehdy až se doma přestane cítit bezpečně. Katka se tu ale zatím cítí stále bezpečněji než v porodnici. :-) Takže vyčkáváme.
Pro zasvěcené matky: kontrakce přibližně po 5 minutách trvající 40 sekund.
Jelikož se čáp stále neobjevil a nikdo nám o něm ani žádné zprávy nepodal, začali jsme na radu Zdeňkovy kolegyně, pátrat také po vráně. Nejspíš totiž správně zhodnotila situaci, když nám napsala:
"Na vránu jsi zapomněl a ona teď bloudí nad Prahou s povianem v zobáku a neví, kam to devče šoupnout, koukej jí rychle poslat SMS, nebo Adélka bude pěkně vyluftovaná a bude do větru ..."
Číslo na vránu bohužel neznáme, a tak jsme při dnešní tradiční procházce v lesoparku pozorně sledovali oblohu. Vránu jsme však neviděli. Jen dvouplošník, ze kterého vyskákali parašutisté a helikoptéru. Že by tomu v dnešním 21. století už bylo jinak?
Venku je slyšet podvečerní zpěv sídlištního ptactva jemně podmalovaný zvukem velkoměsta. Klapot zobáku však ještě nikde neslyším. Že by si čáp nenechal domluvit? Nebo někde bloudí? Včera jsem s ním dal řeč v restauraci a snažil jsem se ho přemluvit, aby k nám konečně přiletěl. Nic nenamítal, tak stále čekám. Naštěstí mám z rozhovoru s ním pořízenu i fotodokumentaci. To abyste mi věřili, že to nebyla jen nějaká má opilecká představa. Nevím jestli jsem mu dobře popsal cestu, letecky to totiž moc neznám. Kdybyste ho tedy někde viděli, tak ho prosím "donavigujte" k nám.
Děkuji, Váš Zdeněk.
Dnes byl hezký deštivý den. Ano, čtete správně. V desátém měsíci těhotenství je každý den, kdy není horko, ale takhle nevlídně, krásným. Z omezeného repertoáru činností, které se dají pár dní před porodem ještě dělat, jsem si vybrala nákup v blízké samoobsluze a žehlení. S tou novou žehličkou je to alespoň trochu zajímavá činnost. Je napařovací a když žehlí, tak u toho syčí a dělá přesně ten samý zvuk jako parní lokomotiva. Tak tu u žehlícího prkna sním o dálkách a už se nemůžu dočkat až bude miminko na světě a my se vypravíme alespoň na krátký výlet vlakem. Zdeněk šel dnes s kamarády na pivo. Už měsíc takhle odolává všem možným pozváním, protože se bojíme, aby v případě, že se to naše dítko rozhodne narodit, nedorazil na porodní sál trochu v lepší náladě a s horším hospodským odérem. Dneska jsem tedy tajně doufala, že by to mohlo Adelajdo-Filipajdu přivolat. Zkrátka, že by zafungoval takový zákon schválnosti. Ale kdepak. Miminku se v bříšku prostě líbí, je v klidu a nějakým našim vylomeninám, kterými se ho snažíme přivolat se jen blaženě směje. Stejně je to hrozné, ještě ani není na světě a už se kolem něho u nás všechno točí. Nechci vidět tu výchovu až se narodí. Už teď je mi jasné, že si nás omotá kolem prstu :-)
Tak ani 14. červen se nezdálo našemu miminku jako dobré datum k oslavě narozenin. Rozhodlo se tedy nás i vás dále napínat. Katka si začala čekání krátit zajímavou pohodovou webovou hrou. Jestli i vám přijde to čekání dlouhé, můžete si ji také zkusit.
Během dnešního dne i noci se u nás nic mimořádného nestalo. Miminko se střídavě rozcvičuje nebo v klidu odpočívá v Katčině již nezvětšujícím se bříšku a doufáme, že se tím pozvolna připravuje na cestu mezi nás.
Moudré knihy praví:
Období po stanoveném termínu narození mininka je pro budoucí maminku psychicky velice náročné, jelikož je pod neustálým pozvolna se zvyšujícím tlakem, jak od okolí, tak i od vnitřního pocitu, že zklamává a stále se neděje to, co je již neodkladné a co od ní ostatní netrpělivě očekávají.
Je také stresována výhrůžkou blížícího se umělého vyvolávání porodu.
Jsou to samozřejmě pocity mylné, jelikož většina prvních miminek si takto dává na čas, a proto je třeba brát ohled a tento negativní pocit nevyvolávat a neprohlubovat zbytečnými dotazy: Co miminko, kdy už to bude? Už se Vám to narodilo? Já myslel, že už se narodilo? atd. atd.
Miminko se tím nepopožene a spíše to může uškodit.
Nemusíte mít strach, jakmile příjde na svět, určitě se o tom co nejdříve dozvíte.
No a zde Vám stačí sledovat naše stránky a zpravodaj. Vše důležité zde najdete.
Případná sms, mms či mail Vás také nemine.
Ale zase se nás nebojte, opačný extrém není také vhodný. :-)
Společné radostné očekávání, milé slovo, určitě potěší.
Naše miminko se právě dnes zařadilo k 95. procentům těch, kteří se nenarodí v den termínu. Takže jsme opět nechali kočárek doma a vyrazili na procházku s Adelajdo-Filipajdou v bříšku. Blízko od nás je lesopark, do kterého rádi chodíme.
Jsme čím dál tím více napnutější, nejen kdo se nám narodí, ale i kdy se nám narodí. Jestli je po nás a odkládá důležité věci na poslední chvíli, tak si asi počkáme. :-)
Možná ještě stále neuvěřilo v existenci života po narození. :-)
Začínáme snad náš poslední víkend ve dvou. Doufáme, že ten příští budeme trávit již ve třech. Úplně sami jsme ale nebyli. Dnes po obědě nás navštívil Katčin brácha s rodinou. Zachytili jsme Vám je, zatím ještě vypůjčeným fotoaparátem, abyste se mohli podívat, jak malá Terezka povyrostla. Však už ji také za dva dny bude jeden měsíc.
Dnešní dopoledne jsme strávili nakupováním. Zdeňkova sestra Petra (je už o moc větší než na té černobílé fotce z 5.6.) nás odvezla do Hypernovy. Koupili jsme tam nějaké zásoby do mrazáku, abychom tu po návratu z porodnice neumřeli hlady, a pak jsme šli ještě do Electroworldu a vybrali si novou žehličku značky Braun SI 6260. Zatím jsme jí neotestovali, ale budete-li v následujících dnech sledovat naše oblečení poznáte, jestli jsme vybrali dobře. Uvažujeme ještě o investici do digitálního fotoaparátu. Zdeněk tedy prochází internetové stránky a hledá, který fotoaparát by dokázal nejlépe zachycovat první dny našeho Adélka či Filipinky.
Jen jsme do našeho zpravodaje napsali, že se miminko ještě nechystá na svět a pomalu začali plánovat co podnikneme o víkendu, dalo o sobě vědět, a v noci to už chvílemi vypadalo, že se mu chce na svět. Ještě si to ale rozmyslelo. Asi nám jen chtělo připomenout, abychom byli ve střehu a nepřestali s ním počítat. Tak mu dnes Katka alespoň už nachystala povlečení do postýlky, aby vědělo, že ho opravdu nedočkavě vyhlížíme.
Zatím se dnes chystáme vyhlídnout rychle novou žehličku, protože ta stará včera uprostřed žehlení náhle dosloužila.
Dětská rodinná smečka už netrpělivě vyhlíží další přírůstek. Jak můžete vidět na fotce jsou to samé holčičky, tak snad nám případného Filípka neuštěkají. Naštěstí má ještě spojence v malém Oliverovi, který na fotce chybí.
Včera byla Katka v poradně v porodnici a podle doktorky to zatím nevypadá, že by se miminko chystalo v nejbližších dnech na svět. Daří se mu i podle výsledků monitoru dobře, tak co by pospíchalo. Katka má tak alespoň možnost dočíst si knížku Zdravé těhotenství přirozený porod, kterou dostala od Zdeňka k narozeninám. Tak uvidíme jestli nás ještě čeká víkend ve dvou nebo už ve třech.
Víkend jsme tentokrát strávili doma. V sobotu odpoledne jsme navštívili rodinu našeho kamaráda, kterou před dvěma měsíci obohatila malá Barborka. Moc se nám líbila, takže jsme jí schválili jako další vhodnou kamarádku pro naše miminko :-) Otcové, ten novopečený a ten budoucí, se snažili u sklenky červeného domluvit podmínky případného sňatku, pokud by to tedy byl Filípek. Pro nedostatek krav, velbloudů a jiných statků však k dohodě nedošlo.
V minulé zprávě, při našem pokusu alespoň trochu zvrátit stav hlasování ve prospěch Adelajdy, jste se mohli podívat na malou Katku. Nějak tak, by mohla vypadat i Adélka. Dnes bychom Vám nabídli ukázku toho, jaký rozumbrada by zase po tatínkovi mohl být Filípek. Stáhněte si zde, jak pohlížel na svět devítiletý Zdeněk. (soubor MP3/800kB)
Jak tak sledujeme průběh hlasování na našich stránkách, zatím vítězí Filípek. Možná se někteří hlasující nechali ovlivnit předpokládanou váhou očekávaného miminka. Nechceme vás viklat, ale za prvé se podle ultrazvuku váha nedá určit přesně, může se lišit dokonce až o 500 g, a za druhé i malá Katka, a to je určitě holčička, vážila 3500 g, ačkoli se narodila 14 dní před termínem. :-)
Nezadržitelně se blíží den D a tak se Zdeněk vypravil do obchodu s bylinkami v Jilské ulici koupit čaj z listí malinovníku. Podle zkušených porodních bab pomáhá čaj Adelajdo-Filipajdám přijít snadněji na svět. Tak uvidíme.
Měli jsme také možnost vyzkoušet si manipulaci s miminkem na nečisto. Zatím co Zdeněk byl příjemně nadšený z toho, jak je to snadné a že si to představoval daleko těžší, nikdy totiž tak malé miminko neviděl, já jsem byla úplně vystresovaná, že Terezku upustím, zlomím, utopím........ Začínám přemýšlet jestli nebude pro Adelajdo-Filipajdu lepší když s ní na mateřské zůstane raději tatínek. :-)
Včera jsme se znovu vypravili do Roztok. Tentokrát nás nevyhnala velká vedra jako o víkendu, ale touha představit se naší nové neteři. Nejdřív nám nevěnovala pozornost a klidně spala a pak zase pořád brečela. Přesto se nám podařilo zachytit na mikrofon několik jejích postřehů a názorů na svět. Jakmile je redakčně upravíme dáme vám je k naslechnutí na naše stránky
Naše děťátko zatím postýlku nepotřebuje, protože stále leží u Katky v bříšku. To už dosáhlo v obvodu úctyhodných 103 cm. Jestli to takhle půjde dál, budeme jí muset na záda připevnit nápis "long vehicle".
Kromě siesty na terase jsme o víkendu také trochu pracovali. Složili jsme postýlku, ve které bude naše miminko spinkat, když bude na návštěvě u babičky a dědečka v Roztokách. Zatím jsme ji půjčili naší malé neteři Terezce, aby měla v Roztokách kde spát ona.
Tak parný víkend je za námi. Příjemně jsme ho strávili v letním sídle Katčiných rodičů v Roztokách. Snažili jsme se osvěžovat a chladit, jak se dalo, což nám umožňovala příjemná teráska, kde zvláště v odpoledních hodinách foukal osvěžující větřík. Katky mamka nám skvěle vyvařovala samé dobroty. Dávala si zahřívací kolo před příjezdem svého druhého potomka s celou jeho již čtyřčlenou rodinou. Tímto je vítáme z hanácké metropole v české metropoli.
Dnes jsme vyplňovali dotazník o jménu dítěte, a tak jsme definitivně zpečetili jména Filip nebo Adéla. Přemýšlíme, kam utéct před tropickým víkendem.
Dnes má svátek Filip. Což, jak asi pozornější čtenáři zaznamenali, je jméno pro našeho případného chlapečka. Pro zajímavost, Adélka by měla svátek 2. září.
Konečně jsme snad již vybrali porodnici. Katka úspěšně absolvovala vstupní prohlídku, a protože Adelajdo-Filipajda leží vzorně hlavičkou dolů (zde se zase projevuje kladný vztah Zdeňka k centrifugám a podobným atrakcím), byl jim oběma povolen porod v CAPu
(Centrum alternativního porodu) na Bulovce.
Otce při vstupní prohlídce sice nezkoumali, ale s jeho účastí se také počítá.
Při vyšetření na ultrazvuku jsme se také dozvěděli současnou předpokládanou váhu našeho miminka. Střízlík to tedy rozhodně nebude, protože již nyní má podle odhadu 3640 gramů. Také hlavička ke Katčině malé radosti není zrovna nejmenší (99 mm).
Česká pošta doručila dva velké balíky. Katce se je podařilo dotlačit až do bytu. Naštěstí bydlíme u výtahu. Pan pošťák byl totiž ochotný dát krabice právě jen do výtahu, ať se asi Katka tuží, bude to potřebovat. :-)
Večer přišel Zdeňkův táta a společně s ním obsah krabic smontovali. A vozidlo pro miminko je připraveno. Je až z Polska, typ hluboký, značka Firkon, barva modrobílá (projevuje se zde Katčin kladný vztah k hokejistům Kladna, kteří hrávali v modrobílých dresech).
Katka oslavila se Zdeňkem a bříškem (tedy v rodinném kruhu) narozeniny. Podával se dobrý ovocný dort.
Zdeňka přepadla nečekaně nějaká viróza, a tak smrká, kýchá, kašle a znervózňuje budoucí maminku představou, že by s ní nemohl k porodu. Pevně doufáme, že se uzdraví dřív, než se miminko rozhodne vyrazit na cestu do světa. Zatím ho odrazujeme alespoň vyjmenováváním všech negativ, která ho venku mohou potkat.
Pevně jsme se rozhodli, trošku pohnout s obsahem našich stránek, a tak jsme se pustili do průběžného zpravodaje. Jak se nám bude dařit posoudíte vbrzku sami, avšak buďte k nám shovívaví.
