Máme tu zase nový rok a my sem ten úplně celý vůbec nic nedali. Ostuda!
Tak aspoň dodatečně nabídneme rychlý zpětný náhled - vhled (to bude let) přes následující fotogalerii:
S Bajtlíky Letem světem rokem 2012
Milí kamarádi, strašně dlouho jsme vám už nenapsali nic nového. Starosti všedních dní nás zaměstnaly tak dokonale, že jsme si ani nevšimli, jak ten čas letí. Tou velkou novinou, o které jsme vám psali před prázdninami je, že jsme se přestěhovali do většího bytu. Hned po prázdninách jsme se pustili do rekonstrukce a na začátku listopadu se přestěhovali. Naše dny tedy vyplňovalo chození po obchodech a shánění všeho možného, uklízení, balení, vybalování a krocení naší dravé zvěře (Adélky a Matýska). Nepřestěhovali jsme se daleko od původního bydliště takže i nadále zůstáváme Bajtlíky z Hájů. Oslavili jsme tu naše první Vánoce a jsme tady moc šťastní. Vám přejeme, aby byl nadcházející nový rok také šťastný, ať už ho budete trávit ve starých či nových bydlištích.
Uplynulé měsíce vám přinášíme alespoň
v naší fotogalerii.
Léto je v plném proudu a my se hlásíme s několika novinkami od nás. Největší událostí uplynulých dní bylo, že od 29.5 už nemáme jen Matyáše ale také Františka Dominika Filipa. Nebojte se, jsou to jen další jména, která získal při křtu. Křtiny i následná oslava se moc povedly. Konečně byla příležitost vidět se s těmi, které už v úprku všedních dní vidět nestíháme. Vše si můžete prohlédnout v naší fotogalerii. Jinak Matýsek má už čtyři zuby, kterými do všeho včetně nás vesele kouše, a které ho stály hodně pláče, teploty a proplakaných nocí. V poslední době byl i často nemocný, tak snad už bude fit a budeme moci vyjet na naši každoroční dovolenou do Tater.
Pokud jde o Adélku, té už žádný zub nenarostl a kupodivu při svém velmi aktivním způsobu života zatím ani o žádný nepřišla. Protože chodila do školky, zažívá letos své první prázdniny a už se moc těší, až někam vyjedeme. Neustále totiž vidí někoho ze sousedů, jak balí věci do auta a odjíždí pryč z hluku velkoměsta. Však už se brzy dočká a vám přejeme, ať už brzy vyjedete také někam vstříc novým letním zážitkům. Máme ještě jednu velkou novinku, ale tu si necháme až do příštího článku po návratu z Tater.
Nepsali jsme opravdu dlouho, takže se všem svým věrným čtenářům moc omlouváme. Nějak nás ty naše dvě dětičky a různé povinnosti zaměstnávají víc než bychom chtěli. Za uplynulý měsíc jsme bohatší o další zub v Matýskově pusince, o spoustu nových Adélčiných zážitků a několik nových hraček, které zmenšují náš, už tak dost malý, byt. O Matýskovi byla řeč posledně, tak teď napíšeme něco o Adélce.
Ve školce si už zvykla, našla si tam několik kamarádek a začalo jí i chutnat zdejší jídlo. Trošku má stále problémy s vyslovováním některých hlásek, tak třeba takové písmenko "V" jí dává pořád zabrat a ne a ne na něj přijít. Nahrazuje ho hláskou "H" takže u nás si henku hrají heherky a je tam hedro. Ale jinak je to hrozná šikulka a zatím co Katku nikdy nebavila práce na zahradě, Adélka je babiččin velký a šikovný pomocník. Ona je vůbec nadšená, když se něco dělá a může se zapojit. Minulý měsíc jí nejvíc nadchla Matějská pouť, kde vyzkoušela s tatínkem horskou dráhu, lochnesku a s maminkou autodrom. Nejvíc jí bavila lochneska a pak taková vodní obdoba autodromu, kdy se jezdí ve člunech na vodě. Další místo, které se jí moc líbilo, byl nově postavený dinopark na střeše nákupního centra na Harfě. Včera byla poprvé v životě v multikině na medvídkovi Pú. Dneska zase ve školce měli sokolníky a ona krmila orla s rukavicí na ruce. Zkrátka je v úžasném věku, kdy neustále zažívá něco nového a je bezvadné, když při tom můžeme být s ní a sledovat to jejím pohledem. A ještě jsme zapomněli zmínit Roztocký zámeček, ve kterém jsme byli na výstavě týkající se časopisu Čtyřlístek. Je to skvěle udělaná interaktivní výstava, a pokud máte vy, nebo vaše děti rády čtyřlístek, určitě na ni vyražte. Více už ve fotogalerii.
Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem. Znalí tohoto úsloví, trávíme většinu času ještě doma za kamny, ale jakmile vyjde sluníčko, už vyrážíme na delší procházky. Matýsek opustil hluboký kočárek a sleduje tak svět ze sporťáku. Pokud zrovna nesedí v kočárku, tráví většinu času ve stoje. Nehodlá se smířit s tím, že podle tabulek, by měl v sedmi měsících teprve začínat lézt. Lezení po čtyřech používá jen k tomu, aby se z jednoho místa, kde stojí a drží se nějakého kusu nábytku či nohy, dostal do místa jiného, kde se opět o něco zachytí a postaví. Naštěstí se už během posledního měsíce naučil ze stoje také slézat zpět na kolínka. Do té doby totiž buď padal přímo na záda a na hlavu nebo brečel, až se někdo smiloval a pomohl mu na zem. Bádá tedy po našem bytě a pomalu se zužuje okruh neprozkoumaných míst. Lákají ho hlavně tři a to koš v kuchyni, záchod a boty v předsíni. Nic z toho mu nechceme dopřát. Snaží se v nestřeženém okamžiku rychle vystartovat k vysněnému cíli. A nám nezbývá než startovat za ním. Nejvyšší rychlosti ale dosahuje, jakmile spatří někde ležet dudlík, anebo námi postavenou věž z kostek. To první hned strká do pusinky a to druhé boří. Když je řeč o pusince, včera jsme objevili první vykukující zub. Pokud nám v nejbližších dnech nezničí počítač, na čemž i teď usilovně pracuje, ozveme se vám opět s nějakými novinkami, tentokrát třeba pro změnu o Adélce. A zde nabízíme jarní fotoalbum.
Ani jsme se nenadáli a uplynulo půl roku od Matýskova narození. Ani jsme se nenadáli podruhé a 5.3 oslavila Adélka čtyři roky. Matyášek kromě šesti měsíčního výročí oslavil 24.2. také svátek. Letos poprvé se jeho jméno objevilo v kalendáři u jména Matěj. Jak jsme zjistili, je jen v některých kalendářích. Vyzíváme tedy své přátele, aby kalendáře bez jména Matyáš zásadně bojkotovali. Na hranici s nimi!
Adélka nejprve oslavila narozeniny v rodinném kruhu a protože se jí slavení narozenin zalíbilo, udělali jsme jí ještě jednu oslavu. Tentokrát o týden později v pronajatém mateřském centru s našimi a jejími kamarády. Děti si to moc užili, však byla celá velká hrací místnost jen pro ně. Radost jim také udělal narozeninový dort ve tvaru Mašinky Tomáš. Podívejte se na fotogalerii z obou oslav.
Jinak nám naše dětičky naštěstí ve zdraví rostou. Matýsek začal minulý týden lézt. Leze od té doby naprosto všude a jakákoliv překážka slouží k tomu, aby byla přelezena a následně z ní spadnuto. Takže máme zase plné ruce záchranářské práce, ale snad je zase brzy uvolníme na napsání pár vět na naše stránky.
Hezké jarní dny vám přejí Bajtlíci!
Zdravíme vás v roce 2011. Přejeme vám v něm hodně zdraví, lásky a spokojenosti. Vánoční svátky jsme prožili v Kašperských Horách a závěr roku pak u prarodičů v Roztokách. Adélku tak čekalo hned několik nadílek. Jedna na horách, druhá po příjezdu domů, protože ne všechno šlo pobrat do auta a další dvě pak na návštěvách u babiček. Počasí nám na horách moc nepřálo, a tak jsme si sněhu paradoxně víc užili v Praze a Adélka i u babičky ve Stochově. Nový rok s námi tentokrát přivítala i Adélka, která se vzbudila těsně před půlnocí a užila si tak poprvé rachejtlové veselí. Moc se jí to líbilo a přidala se alespoň prskavkou.
Co je u nás v novém roce nového? Matýsek zas o něco povyrostl, takže už mu byl jeho oblíbený košíček malý a museli jsme mu postavit postýlku. Nějak nehodlá akceptovat rozměry našeho bytu a roste nad průměr. S košíkem jsme totiž počítali alespoň na půl roku. V postýlce ale začal být mnohem aktivnější a už se přetáčí na bříško.
Obrazové shrnutí v galerii zde.
Stejně jako každý rok koukají silničáři překvapeně na sníh, koukala na něj jednoho rána i Adélka. Ta ho ovšem přivítala s velkým nadšením. Nešťastně pozorovala jakékoliv snahy zmíněných silničářů a zaměstnanců technických služeb města o jeho odklizení. Naštěstí zbylo dost velkých bílých ploch i pro ni. Každou takovou netknutou plochu s radostí naprosto rozreje. S výskotem padá zas a znova do bílé peřiny, válí v ní sudy, leze po čtyřech a nic nedbá na to, že jí sníh leze za krk a do bot. Vůbec jí nestudí a já jí jen závidím, protože já bych se taky chtěla tak rochnit, ale mě už sníh studí. Patrně už mě nehřeje ta dětská radost jako jí.
Ať už se rochníte ve sněhu jako ona nebo na něj nadáváte, protože se vám v něm špatně jezdí autem, chodí s bílou holí či se boříte do závějí jako já s kočárkem, přejeme vám všem krásně prožitý advent! A nyní se Koukněte na
fotogalerii Adélky řádící ve sněhu.
V supermarketu už nám oznámili, že se blíží Vánoce. My dárečky nesháníme, neb už máme dva doma. Díky nim také nestíháme cokoli na stránky napsat. Trochu stíháme alespoň fotit, takže skoukněte naší podzimní fotogalerii. Uvidíte tam například něco z návštěvy zvěřince cirkusu Berousek, který se usadil kousek od našeho domu. Adélku ve škrabošce na prknech, která znamenají svět, konkrétně roztockého divadélka Kvítko, kde vystoupila jako dobrovolník z publika v roli ptáčka čížka. Prohlédnout si můžete i vytíženého tatínka, který je nucen kolébat současně obě děti. Jedno v náručí druhé na noze. No a také spoustu Matýsků a dalších Adélek.
Jo a nesmíme zapomenout, v Motole nás potěšili, očíčka má Matýsek zdravá! A krom koukání na hračky, je pozvolna začíná už i ochutnávat.
A máme tady podzim!!! K řádnému podzimu patří pouštění draků a tak i my jsme si s Adélkou jednoho dokonce jedenáctihlavého vypustili. a bylo to skvělé. Konečně nám létal hodně vysoko a ne jako minulý rok, kdy jsme ho převážně za sebou vláčeli po louce.
Stejně tak jako rok přešel do nového období, tak Matýsek zas přešel do nového miminkovského stádia. Už není novorozenec, ale kojenec.
Také se každodenně při jeho chování v náručí přesvědčujeme, že roste jako z vody. Má totiž nyní pět kilo 160 g a měří 61 cm.
Ve středu s ním jedeme do MOtola, abychom se ujistili, že má zdravá očička. Kromě pouštění draků je pro nás na podzim typické i Svatováclavské posvícení ve Stochově. Tentokrát nám počasí vůbec nepřálo a brodili jsme se v bahně mezi atrakcemi a na kolotočích to bylo o zmrznutí. Adélce už nestačila pouhá malá horská dráha, kterou v pohodě zvládla s tatínkem už v loni, ale prosadila si, že tentokrát půjdou na centrifugu. Nenechte se zmýlit idilickými fotografiemi v připojené fotogalerii, kde je Adélka zachycená na vysloveně dětských atrakcích, na focení na centrifuze totiž neměla maminka nervy. Šílela dole strachem a čekala, že po vystoupení na zem bude Adélce špatně, bude brečet apod. Jediný komu ale nebylo úplně nejlíp od žaludku byl tatínek. Adélka vyběhla vysmátá a šla by hned zase. Takže počítáme s tím, že v pěti už bude chtít skákat padákem.
Krásné podzimní dny i vám přejí Bajtlíci.
A Zde se podívejte na dalších pár fotografií.
Asi netrpělivě čekáte, jak se nám daří a zdali jsme všichni už konečně pospolu doma.
Ano, jak jsme doufali, tak se zadařilo a v neděli jsme si Matyáška přivezli.
Není to uplně jednoduché, pro nás zcela něco nového, pokusit se sladit potřeby obou
ratolestí a k tomu se oběma věnovat pokud možno rovnocenně.
Matýsek samozřejmě potřebuje větší péči, ale nesmíme Adu opomíjet.
Když konečně usne, Ada zrovna začne mít chuť vybíjet energii a lítá s hlasitými výkřiky po
bytě. Nebo chce skákat po posteli, kde zrovna leží Matýsek.
Jinak ale pro něj máme krásný košík, ještě z první republiky, zapůjčený od jednoho našeho
kamaráda. Díky,je super a do našeho malého bytu jako dělaný. Další výhodou je lehký možný
transport do druhého pokoje.
Ada má stále problémy s jídlem, moc se jí nechce jíst, tak ji musíme různě povzbuzovat a
pobízet.
Někdy proto máme pocit, že neděláme nic jiného, než děti krmíme.
Večer chce Ada vyprávět pohádku na dobrou noc, když zrovna Matyáš křičí a potřebuje utěšit.
Ale to jsou začátky, my to vyladíme.
Nic jiného nám nezbyde. :-)
Jo a Adélka šla prvního září poprvé do školky.
Celkem se jí tam líbí, problémy, že by plakala a stýskala si po rodičích nemá, ale nechce
tam jíst, takže ji zatím musíme brát dom už po O - k maminčině "nadšení" - a doufat, že si nakonec na jídelní stravu
zvykne a nechá se umluvit hodnými paními učitelkami. Občas si nějakou tu lžičku dá, ale hladová Adélka, je dost nevrlá Adélka.
V sobotu jsme si vyrazili na procházku, dokud je hezké počasí.
maminka s velkým kočárkem, Adélka s malým kočárkem.
No a když už nožičky umdlévali, Ada si vymyslela způsob, jak se také vézt.
A pro tatínka jsme našli a to dokonce u hřiště, místo na nabrání nových sil - restauraci se zahrádkou. Nakonec maminka ani Ada také nepohrdnuli tamějším občerstvením.
Zde dalších pár fotografií.
Konečně, je tu tak dlouho očekávaný den propuštění z porodnice. V pátek o půlnoci dostal Matýsek poslední dávku antibiotik a byl také zbaven kanilky z hlavičky. Od té doby nedošlo k žádnému zhoršení stav se zlepšoval a tak dnes můžeme domů. Hurá!!! Konečně ve svém a pospolu. Po obědě nastane pro Matýska tak významná změna, jde poznávat i jiné světy.
Matýsek je šestý den na světě a druhý s maminkou. Zatím stále strávil většinu života na JIP, ale brzy už tomu tak nebude. Od včerejška máme jeho rodný list a dnes jsme ho oficiálně zapsali do pojišťovny. Je stále na antibiotikách, ale ty se brzy začnou snižovat. Pro jejich příjem má na hlavičce takovou kanylku, přes kterou chudáček dostává dvakrát denně příděl léku. Jinak musíme říci, je to pěkně silný chlapík, což maminka každodenně poznává při přebalování, kope a brání se. Když má hlad, pěkně se vzteká, ale když je nasycen, v klidu pak spinká. No nic, konec povídání a koukněte sem.
Hurá! Vše šlo bez komplikací a tak se vytoužené stalo. Matýsek je s námi a dokonce se už i mohli poznat spolu s Adélkou. Ta ho přijmula s velkým uvytržením a nadšením. Vypadalo to, že tomu furt nemohla věřit, že by nakonec tak dlouho slibovaného brášku měla. Matýsek se teď hlavně musí naučit pít mlíčko od své maminky, trochu nám ho mléčkem se stříkačky a dudlíkem (byl růžový) na JIPu rozmazlili. Je to takhle pro něj přece jen dřina a má ho z počátku, než se mamča rozjede, samozřejmě méně, než by potřeboval. Ale to se snad brzy zvládne. Zatím se trošku musí dokrmovat ze zásob porodnice. Důležité je, že jsme konečně spolu. V porodnici budeme muset ještě nějaký čas zůstat, stále dostává dvakrát denně ty antibiotika. Plánováno je do neděle.
Asi se divíte, že jsme nic dalšího zatím na stránky nenapsali. Start do života s naším "pidižvíkem", tak jsme pracovně nazývali našeho Matýska, když byl ještě v bříšku, začíná totiž trochu komplikovaně. Po porodu jsme drželi v náručí živého a zdravého cvalíka, který se krásně přisál mamince k prsu a měli moc velkou radost, že je vše těžké po porodu za námi. O půlnoci ale Katce místo miminka ke kojení přinesla dětská doktorka jobovou zprávu. Museli dát Matýska na JIP, protože má najednou špatnou srdeční činnost a nevědí proč. Špatně dýchá. Katce připadalo, že si ji musela s někým splést, že tohle přece není možné. Jen pár hodin radosti a zase to skončí špatně? Co pak nakonci tohodle martyria, bude zase hluboký smutek? Co řekneme Adélce, která se doma těší na brášku? Podobné věci se Katce honili hlavou a noc byla nekonečná. Naštěstí už ranní zpráva zněla radostněji. Zabrala terapie kyslíkem a antibiotika. Srdíčko je v pořádku. Celé to způsobila nějaká poporodní infekce. Od té doby se jeho stav pomalu, ale jistě lepší. Díky Bohu a místním pediatrům, kteří tak dobře a rychle zareagovali.
Pokud všechno půjde bez komplikací, přestěhuje se už zítra Matýsek na normální pokoj k mamince. Musí ještě brát antibiotika a má novorozeneckou žloutenku, ale je to velký (a to doslova) bojovník.
Už se těšíme, až vám budeme moci dát na web nějakou novou jeho fotografii.
S radostí vám chceme oznámit, že dnes v sobotu 21. srpna roku 2010 se V 18:21 narodil Bajtlíkům další Bajtlík. Jmenuje se Matyáš Bajtl a je to pěkný cvalík - váha 4310 g a délka 53 cm. Má se k světu a spolu s maminkou jsou zdrávi, jen maminka dost vyčerpána, však takový "obřík" :-) dá zabrat. Dnes bylo v porodnici Krč, kde se narodil, zrovna pěkně rušno. Byl dnešní deváté dítě a už se čekalo na další. Přeji Matýskovi a mamince dobrou noc, pro ně oba byl tento den nejen významný, ale i pěkně náročný. Díky, šťastný otec Zdeněk!
Dva měsíce uplynuly jako voda. Zima se konečně přehoupla do jara a vy se určitě ptáte, co je u Bajtlíků nového. Adélka nám povyrostla zase o pár centimetrů, Zdeněk si užívá poslední měsíce v pozici třicátníka a Katce se hezky zakulacuje bříško. Jak to? No, za necelé tři měsíce by na našich stránkách už měli přibýt i informace o novém Bajtlíkovi či Bajtlindě. Tak se spolu s námi, prosím, těšte a držte palce, aby všechno dobře dopadlo. Krásné jarní dny vám přejí Bajtlíci. A nyní se můžete podívat, jak si Adélka užívala jara.
Už 1095 dnů je svět bohatší o jeden dětský úsměv a pláč. Už 1095 dnů jsme bohatší my. Už 1095 dnů a nocí se snažíme být dobrými rodiči a už 1095 dnů a nocí se nám to tak úplně podle našich představ nedaří. Nicméně Adélka úspěšně přežila a jsou jí tři roky! Tak si ten její 1095. den prohlédněte na fotkách a pro toho, kdo se dostaví k nám domů do 24 hodin od zveřejnění, máme jako bonus ještě kousek dortu. Upekla ho babička s Adélkou.
Už nám skončil leden a my vám stále nepřinášíme žádné fotky z Vánoc. Mrzí nás to, ale Adélka nás plně zaměstnává. Naštěstí ne žádnou nemocí, ale prostě nás cele pohltila.
Vánoce jsme si myslím všichni moc užili, to víte, už pobrala víc rozumu, a tak i Vánoce pro ni byly silným zážitkem. Těch dárečků, ani nevěděla, s čím si hrát dřív.
Stromeček a prskavky se jí také moc líbily. Naštěstí nic nepodpálila, i když s prskavkou se vždy mohutně rozháněla, a tak dobrovolní hasiči - rodiče - byli vždy v plné pohotovosti. :-)
Tatínek byl hodně doma, ale už zas chodí do té práce. Ach jo. Mluvení začalo poněkud později, než je běžné, ale teď už žvatlá a písničky či básničky se spolu s námi pokouší zvládnout.
Pusa se jí nezastaví:
Počkej, počkej, nápad. Já sama! Tatiku, do práce ne. Papat, moc, moc sýra, velký plátek. Skákat, hrát, né spát.
někdy se nám snad podaří i něco zaznamenat a hodit sem na stránky.
Dnes alespoň fotky z Vánoc, které jsme si užívali v Roztokách:
KLIKNĚTE SEM
Požehnané Vánoce a krásný rok 2010 Vám z celého srdce
přejí vaši Bajtlíci.
Uplynuly už dva měsíce od naší poslední zprávy. Zaskočila nás v nich, asi stejně jako vás, rychlá zima. Podzim s krásnými barevnými listy si letos už neužijeme, a tak se alespoň těšíme na sníh. Hlavně Adélka už pokukuje po saních v komoře. Co zajímavého jsme v uplynulém období prožili, uvidíte asi nejlépe na fotkách.
Především jsme byli na několika poutích. Adélka je v tomto ohledu dost adrenalinově zaměřená, nejradši má malou horskou dráhu, na které jezdila se Zdeňkem. Kromě kolotočů má hodně ráda i lítající balónky, kterých jsme si užili dost i my dva dospělí. Po zakoupení jsme je totiž museli neustále převážet domů v nejrůznějších dopravních prostředcích. Jedna
opravdu velká nafouknutá kočka s námi absolvovala i cestu vlakem, metrem a autobusem, a protože všechna vyjmenovaná vozidla byla dost plná a venku foukal vítr, měli jsme balónu opravdu plné zuby. Jen představa ohromného Adélčina řevu nás nutila dovézt ho až domů.
Zařekli jsme se, že už nikdy! A tak jsme před čtrnácti dny na slavnostech na druhém konci Prahy koupili další
..
Na dalších fotkách uvidíte Adélku ve zvěřinci cirkusu Berousek, jak si hraje doma i jak pozoruje z okna první letošní sníh.
A zde ona galerie fotografií.
Víme, že k Vám máme velký dloužek. Už doopravdy dlouho jsme nic na stránky nenapsali a není to tím, že by se nic nedělo, ale spíše tím, že jsme si prázdniny užívali a neměli čas ještě o nich dát dostatečně vědět.
Nejprve se Zdeňkova sestra vdala koukněte sem,
pak jsme odjeli na každoroční dovolenou na Slovensko do Pavčiny lehoty. Katka s Adélkou tam byli takřka celý srpen. zdeněk se musel po 14 dnech bohužel vrátit do práce, nemá zas tolik dovolené.
Fotky jsou, ale nezpracované. Teď jsme si ještě prázdniny prodloužili týdenní dovolenou na Řeckém ostrově Zakynthos. Katka i Adélka poprvé letěli letadlem a poprvé poznali moře, že je fakt slané a nadnáší víc než voda v bazénu.
Bylo jako kafe. Jen trochu šok po návratu již do chladnějších Čech.
Tak vám zde aspoň nabízíme zatím neupravenou prezentaci:
Prázdniny začaly deštivě, ale Adélka je na rozdíl od lidí v záplavových oblastech nadšená. Miluje vodu a tedy i louže a běhání v nich. Zatím co my ostatní smutně koukáme z okna, když prší, Adélka nadšeně obouvá holinky a už stojí u dveří a čeká, kdy vyrazíme. Když zrovna neprší, vyrážíme za vodou na vodní hřiště či do aquaparku, nebo jí napustíme malý bazének. No, a když je úplně nejhůř, vezme za vděk i mácháním rukou v umyvadle.
Dnes za oknem krásně svítí sluníčko a před námi jsou, doufáme, samé hezké věci. V sobotu nás čeká svatba Zdeňkovy sestry Petry. Několik dní na to vyrážíme zase do našich oblíbených Nízkých Tater a léto si prodloužíme až do září, kdy se chystáme na řecký ostrov Zakynthos. Hezké léto i vám všem přejí Bajtlíci A zde opět několik fotografií.
Konec května a začátek června se u nás nese ve znamení narozeninových oslav. Nejprve oslavila Katka 35 a dnes se připojuje i Zdeněk. Spolu s ním by čtvrté narozeniny oslavil i Filípek. Slavili jsme také s Adélkou den dětí.
V nejbližším okolí byla řada akcí, a tak si Adélka zaskákala na skákacím hradě, doslova létala nad trampolínou zavěšená na pružných lanech a mimo jiné se i vyfotila s Večerníčkem. Tady jsme se obzvlášť zasmáli, protože na naše naléhání, aby se nehýbala a stála, zaujala Adélka takový podivný křečovitý postoj v mírném předklonu se zdviženou rukou. Na fotce to může vypadat, že je zachycena v pohybu, ale přesně takhle stála. Jako by jí někdo nechal zkamenět.
S focením naší Adelajdy je opravdu legrace. Nepostojí ani minutu, takže uvažujeme o zakoupení nějakého lepšího fotoaparátu. Takového, který používají sportovní fotoreportéři. Naposledy nás její neposednost před fotoaparátem potrápila na pasovém oddělení. Kvůli pasu potřebovala fotku, na které se měla tvářit neutrálně, mít otevřené oči, zavřenou pusu a hledět přímo do objektivu. Myslím, že tohle je oříšek i pro klidné děti natož pak pro naši neposedu. Trápili jí tam dvacet minut. Už chudák vůbec netušila, co se po ní pořád chce. Nejhorší bylo, když jí řekli větu: Zavři pusu. Ona jí totiž vnímala přesně opačně a tak jí začala otvírat jako u doktora. V jednom okamžiku už by se to skoro povedlo, ale přišla jiná úřednice a zdálo se jí, že má pusinku trochu přiotevřenou a tak řekla bohužel tu nešťastnou větu se zavřením pusy a zase jsme byli na začátku.
Blízko našeho domu jsou teď kolotoče, tak jsme Adélce dopřáli
atrakce hned dvakrát. Moc se jí to líbilo a dokonce přinutila tatínka, aby s ní jel na malé horské dráze. Mysleli jsme si, jak se
bude bát, ale smála se na celé kolo.
Několik fotografií
najdete zde.
Uplynul víc než měsíc od naší poslední zprávy a je to přesně tak, jak jsme si to v dubnu plánovali: pískoviště,
houpačky, zelená travička, výlety, atd,atd.
Hned jak se Adélka nasnídá, vyráží s Katkou někam ven. V okolí je naštěstí dost různých dětských hřišť. O víkendu pak
přiberou i Zdeňka a vydají se někam dál. Našim cílem jsou
většinou zase různé dětské areály. Navštívili jsme tak znovu ZOO, objevili jsme krásný nový
dětský areál v Modřanech a byli nadšeni
novým hřištěm v Riegrových sadech
a
Rajskou Zahradou na Žižkově. V cukrárně s
krásným dětským koutkem jsme si tam dali moc dobré
chlebíčky a dorty. Často také o víkendu vyrážíme do Roztok,
kde si hrajeme v zámecké zahradě, nebo v letní restauraci s
dětským koutkem U Šraněk, která je, jak název napovídá u
železničního přejezdu. Adélka moc ráda sleduje proces
zavírání šraněk a jízdu vlaku, a tak pokaždé, když uslyší
cinkání, musí vyrazit k přejezdu a Katka samozřejmě s ní, aby jí na
silnici nic nezajelo. Vlaky tam bohužel jezdí dost často,
takže takový langoš proložený vlakovými přestávkami dojídá
už hodně studený. Kousek dál je přívoz přes Vltavu, což je
naše další oblíbené místo. Necháme se převézt na druhou
stranu a tam pak házíme do Vltavy kamínky nebo jdeme na
hřiště. A zde najdete
několik fotografií ze zmíněných výletů.
Hurá, sláva, jaro už je tady!
Doufáme, že už s námi zůstane a neuteče nám nikam před nečekaně se zjevivší studenou frontou. Na Adélku venku čeká život plný zábavy. Pískoviště, houpačky, zelená travička, výlety, atd, atd.
Poslední sníh (doufejme, další nechceme do listopadu vidět) jsme si užili na dovolené v Kašperských Horách. Když jsme si pobyt v lednu rezervovali, bláhově jsme si mysleli, že nás čeká jarní počasí. Čekala nás naopak bílá zima a dost nevlídno. Ale několik hodin denně, přece jen vykouklo sluníčko a zasněžená krajina pak byla moc hezká. Bydleli jsme v příjemném hotýlku a byli spokojeni úplně se vším. Adélka si kromě sněhu užívala i ve velké dětské herně, která byla hned v sousedním domě.
Více z celé dovolené už uvidíte na fotkách v následující fotogalerii.
Už podruhé jsme s Adélkou oslavili její narozeniny. Po těch prvních jsme slibovali, že jí příště koupíme umělý dort, aby se u něj byla ochotná vyfotit. Nakonec jsme zvolili dort ve tvaru mašinky, který se Adélce moc líbil, a tak u něj tentokrát ráda zapózovala. Papat ho ovšem nechtěla. Ona sladké nemá ráda. My ano, tak jsme jí s ním rádi pomohli. Nejvíc se Adelajdě líbilo připíjení šampaňským. Cinkala si s námi svojí lahvičkou s velkou vervou, až jsme měli strach, že to naše skleničky nepřežijí. Oslava byla veselá, protože Adélčino pozvání přijali všechny babičky, dědečkové, teta se strejdou a hlavně obě sestřenice. Několik fotek z oslavy najdete v této fotogalerii.
Milá moje Adélko!
Dnes máš právě dva roky. To nám to utíká, přesně tak rychle, jako běháš po
pokojích Ty. Přeji Ti, ať jsi zdravá, veselá a nožičky Ti
stále pěkně běhají.
Mám Tě moc ráda, má Tě moc rád i děda, přejeme si, abychom
si tu radost a štěstí s Tebou mohli užívat ještě dlouho, to víš, už jsme
dědeček a babička.
Tvoje babi a děda
Včera se Katka s Karkulkou vypravily na ples. Ne nespletli jsme se ve jméně. Adélka zkrátka zůstala na pár hodin doma a s Katkou šla na karneval Karkulka. Měla červené šatičky, čepeček a v košíčku několik věcí pro babičku (kytku, perníkové srdce, lahvičku alkoholu a vitamíny na bolavé klouby). Vlka naštěstí na karnevale nepotkaly, a tak si to tam náramně užily. Přesvědčte se sami na fotkách.
Ten čas nějak rychle letí. Uběhl měsíc a my nic nového nenapsali.
Dnes napadl sníh, a tak jsme se s Adélkou konečně
vypravili ven a
užívali si na saních. Většinou je ale venku spíš nevlídná zima bez
sněhu, a tak se snažíme najít místa, která jsou pod střechou a kde by
se mohla naše čiperka Adélka alespoň trochu vyběhat či něco zažít.
Využíváme tedy nabídek velkoměsta a stahujeme se do nákupních center,
kde se to Ádě tak príma kličkuje mezi lidmi, zatím co maminka zoufale
běhá za ní. Fajn jsou také různé kolotoče, koníčci, autíčka a podobné
vymoženosti do kterých hodíte minci a ony se začnou hýbat, a které
jsou skoro v každém supermarketu. Špatné nejsou ani dětské koutky v
obchodech či fast foodech, mateřská centra v okolí a úplně nejlepší
je
centrum Človíčkov na Budějovické,
kde se dá vyblbnout opravdu krásně. Nic méně se už všichni moc těšíme
na jaro, až budeme moct být venku.
Zatím se potěšte alespoň několika fotografiemi ze zmíněných akcí.
12.1.2009
Za okny máme už několik dní pořádnou sněhovou nadílku, ale na nějaké řádění ve sněhu musíme zase bohužel zapomenout. Adélka je totiž už dva měsíce více méně pořád nemocná. Nic vážného jen neustále se opakující rýma a kašel. Už se chudinka (a my chudáci) několik týdnů pořádně nevyspala. Když nemůžeme my za sněhem, necháme přijít sníh zanámi. Nevěřili byste, jak krásně se doma na plechu dají dělat ze sněhu bábovičky.
Vánoce jsme promarodili všichni, takže nemáme ani moc hezkých fotek, které bychom vám ukázali. No řekněte sami, Bajtlíky s červenými nosy byste asi vidět nechtěli. Adélka by byla roztomilá asi i s rýmou, ale ta ač nemocná je pořád víc v pohybu a stává se naprosto nezachytitelnou objektivem našeho fotoaparátu. Možná bychom na její focení měli najmout někoho z redakce sportu, zvyklého fotit například atletické závody. Naše pokusy končí většinou takhle. Alespoň několik fotek z Vánočních svátků, které jsme strávili s Katčinými rodiči v Roztokách, vám přinášíme zde.
Zdravíme všechny své přátele v roce 2009 a přejeme jim do nového roku jen to nejlepší. Nemocným, aby se brzy uzdravili. Hledajícím, aby našli. Čekajícím, aby se brzy a v pořádku dočkali (miminka). Smutným, aby je brzy něco rozveselilo. Zamilovaným, aby jim to dlouho vydrželo. A nadávajícím na naši lenost při psaní těchto stránek, abychom jim nedávali v příštím roce moc příležitostí.
Vaši Katka, Zdeněk a Adélka
Už měsíc nám vládne podzim. Jeho hlavní charakteristika, spadané listí, se stalo Adélčinou velkou zábavou. Neustále ho sbírá a zase zahazuje. Líbí se jí jak jí šustí pod nohama. Objevujeme tohle zapomenuté kouzlo s ní. Je bezvadné jak vás malé děti přimějí podívat se na běžné věci novýma očima. Počasí nám nedělilo pár teplých dní. Takové opožděné babí léto. Adélka je po čtrnácti dnech nemoci konečně zdravá, a tak se snažíme oboje rychle využít a trávíme hodně času venku. Udělejte to samé a nezapomeňte si pořádně zašustit listím pod nohama.
Fotogalerie Podzimní střípky
To je zlaté posvícení, to je zlatá neděle. Houpačky a kolotoče k tomu kousek pečeně. To první si o víkendu u babičky užívala Adélka a to druhé my. Adelajda si poprvé vyzkoušela houpání na velké houpačce, jízdu na labutích a dětském kolotoči. Na kolotoči se jí líbilo jen chvilku. Když totiž zjistila, že maminka s tatínkem se od ní při točení vzdalují, začala brečet a dožadovala se, abychom běhali kolem kolotoče s ní. Za to houpačka jí přirostla k srdci a asi i k zadečku a nemohla se houpání v lodičce nabažit. Ještě že na nás byl obsluhující pán hodný a nechával nás houpat hodně přes čas. Několik fotek z našeho posvícenského výletu najdete zde.
Venku je pěkná zima. Adélka nastydla a má rýmu a kašel. My taky chodíme pořád s kapesníkem, a tak nám nezbývá než nostalgicky zavzpomínat na léto posledním dílem naší tatranské fotogalerie. Dnes to bude o dětských hřištích. Život na sídlišti, ať už má jakákoli negativa, má pro nás jednu velkou výhodu a tou je spousta dětských hřišť v okolí. Jen v okruhu pěti minut chůze jich tu máme pět. A tak se naše hodně živé dítko má kde vydovádět. Ani v Tatrách nemusela svou vášeň pro lezení, klouzání, bábovičkování a houpání oželet. Kousek za domem, kde jsme bydleli, otevřeli nové dětské hřiště. Další byly u restaurací a penzionů v okolí. Nejraději jsme chodili k penzionu Limba. Moc se nám tam líbilo a litovali jsme, že takový podobně příjemný penzion není někde v Čechách, protože bychom tam určitě jeli. Zveme vás tedy do světa dětských hřišť.
Adélka, která v úterý oslavila svůj svátek a v pátek rok a půl svého pobytu mezi námi, se narodila ve znamení ryb, a tak se nelze divit, že voda patří k jejím oblíbeným živlům. Louže, kašny, potoky, řeky to všechno jí láká a přitahuje magickou silou. Tatry jí v tomto ohledu poskytly dostatečné vyžití, jak můžete posoudit v dnešní fotogalerii s názvem Adélka a vodička.
Skoro každý den jsme chodili k ledové horské říčce. Sedli jsme si tam s Adélkou na kameny a ona do ní házela o sto šest kamínky a šišky nebo po ní posílala listy či dřívka a mávala jim na cestu. Když jsme nešli k řece, posloužil nám ke stejnému účelu potok ve vesnici. Ke koupání se obojí moc nehodilo. Zato bazének na zahrádce byl pro ni to pravé. A zde už se můžete podívat.
Přemýšleli jsme jak nejlépe vám popsat co všechno jsme na naší dovolené zajímavého prožili, ale protože jste nejspíš zvědaví hlavně na to, co prožívala Adélka, rozhodli jsme se vytvořit tematické fotogalerie. Dnešním tématem jsou zvířátka. Adeljada stejně jako asi i jiné děti je jejich velkým milovníkem. Na velikosti nezáleží. Líbí se jí malý pavouček stejně jako velký býk (na rozdíl od maminky, která před obojím utíká). Nejradši zvířátka krmí, a protože nejčastěji krmila kozičky v lesoparku, dává všem bez rozdílu k jídlu trávu.
Několik zvířátek se nám s ní podařilo zachytit na fotografiích. Uvidíte tam kozlíka, který se pásl na louce, a často jsme se za ním chodili dívat. Stádo krav za vesnicí, které patří už k místnímu koloritu. Jen za Katčiných dětských let se pásávalo volně a ona se vždy bála pasteveckých psů, kteří ho hlídali. Dnes ho hlídají elektrické ohradníky. S kačenkami se potkala na výletě k Vrbickému plesu. Pejsek se jmenuje Tobi a patří našim příbuzným. Jak uvidíte docela se skamarádili a rádi se spolu honili. Koťátko na posledních fotkách se zatoulalo přímo k našemu domu několik dní před odjezdem a Adélka si ho oblíbila natolik, že kdyby se ho neujala hodná sousedka, muselo by jet s námi domů do Prahy. Následuje slibovaná zvířátková fotogalerie.
Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. Tedy ono s tím deštěm to není tak úplně pravda. Párkrát nás během těch tří
týdnů v Tatrách potrápil, ale většinu času bylo krásné slunečné počasí a my tak mohli být hodně venku. Adélka, do té doby
zvyklá pobývat venku jen v kočárku, na oploceném dětském hřišti či chodit s maminkou za ručičku, mohla najednou sama běhat
po veliké zahradě. První dny se ještě držela v naší blízkosti, ale jen získala jistotu, pobíhala si samostatně v domě i
venku a my se nestačili rozhlížet, kde že to zase je. Když se zabrala do hry, neodpovídala často ani na naše volání jejího
jména. Vymysleli jsme tedy fintu a volali jsme: "Adélko, jak dělá kačenka?" V naprosté většině případů Adelajda neodolala a
odněkud se ozvalo: "káč, káč."
Zážitků a fotek máme hodně. Vybalíme batohy, trochu se aklimatizujeme a určitě se o ně s vámi brzy podělíme.
Včerejší slunečnou neděli strávila naše tříčlenná rodina v pražské ZOO. Chtěli jsme Adélce ukázat zase něco nového zajímavého. Katka vzpomínala, jak jako malá musela vždy přetrpět nudné klece se zvířaty (hlavně s ptáky), s výjimkou opic, ty byly zajímavé, a pak teprve následovalo, pouhých pár minut v dětském koutku, kde se jí někdy podařilo uprosit rodiče i na dětský vláček. "Tak to já dopřeju svému dítěti rovnou dětský koutek a všechny klece vynecháme," řekla si Katka. A hned od vchodu si to zamířila k dětskému vláčku a už do něj Adélku sunula. Jaké však bylo její překvapení, když Adélce se ve vláčku vůbec nelíbilo a chtěla z něj ven. Katce nezbylo nic jiného, než si koupit taky jízdenku a jet s ní, aby jí ve vláčku udržela. Po vystoupení, ale vůbec nenásledovalo žádné žadonění o další jízdu. Adélku v dětském koutku zaujalo jen brouzdaliště s kačenkami a o nějaké kozy a další zvířátka v dětské zoo, které by mohla krmit, neprojevila nejmenší zájem. Zoufalá maminka tedy zamířila spolu s ní a tatínkem z koutku do normální části zahrady, kde, světe div se, zaujal Adélku hlavně papoušek v kleci. Na gorilí rodinku jen tak s úsměvem koukla, u hrochů jí fascinoval především jejich výběh, kam se chtěla sveřepě dostat přes zídku, na kterou jí rodiče postavili. Když se stejně dobývala i do dalších výběhů, rodiče to nakonec vzdali a radši ji v kočárku uspali, aby se mohli najíst a trochu si odpočinout. "Takže jsme v tom koutku zase byli jen pár minut," povzdechla si po skončení výletu Katka. Jinak to byl ale moc hezký výlet, takže příště určitě vyrazíme znova.
Náš odjezd na Slovensko se trochu odsunul. Zatím trávíme léto v Praze a okolí. V sobotu jsme byli například v našem oblíbeném lesoparku. Adélka s tatínkem se tam pěkně vydováděli, jak můžete vidět i na fotografiích.
A jsou tady prázdniny, čas dovolených. Přejeme vám, ať je strávíte v hezkém prostředí a s příjemnými lidmi. Nás čeká měsíc v podhorské vesničce v Nízkých Tatrách. Jsme moc zvědaví, jak se naše městské sídlištní dítě bude cítit mezi tolika stromy, malými domy, málo auty a udusanou hlínou pod nohama. Možná zažije kulturní šok. O jeho průběhu se vás pokusíme i během léta informovat. Do té doby krásné léto a hurá na prázdniny!
To nám to jaro ale uteklo. Ani jsme si ho nestačili všimnout a už je tu skoro léto. Mezi tím co jsme vám nepsali, oslavila Katka narozeniny, Adélka den dětí a ve čtvrtek bude mít narozeniny Zdeněk. Na rozdíl od Adélky má Katka dorty ráda, a tak Vám u něj i ochotně zapózovala.
Adinka sice moc ráda nepapá, za to ostatní krmí moc ráda.
Kromě nás rodičů hlavně "Mé" - což jsou kozičky v lesoparku
a "Kač" - to jsou, jak jste se jistě dovtípili kačenky. Když zrovna nekrmí "Mé" a "Kač" běží za nějakým "Pej" nebo si hraje na "Pí" či dělá "Py". Pozor "Pí" ani "Py" si nesmíte plést s "Pi" - to jsou zase jehličnaté stromy - ty totiž dělají "pich" a Adélka se jich bojí. Někdy zní jako "Pi" i
pití a podobně "dělá" i ptáček. Takže pokud Adélka brečí a říká "Pi" a vy stojíte u jehličnanu, o kus dál je písek a houpačka, lítá tam ptáček a je horko, jste nahraní.
Venku se nám zase ochladilo a déšť nás nutí pobývat většinou doma. Naštěstí má Adélka doma houpačku, a tak jí to čekání na lepší počasí s jejími kamarády: medvídkem, šaškem a pejskem, rychleji utíká. Aby utíkalo rychleji i vám, podívejte se zatím na několik fotografií z Adélčiných objevných výprav v minulých dnech. Nejvíc jich podnikla v Roztokách, kde se svezla přívozem přes Vltavu, zkoumala faunu, flóru i fontánu v zámeckém parku a navštívila několik pískovišť. Háje pak reprezentuje alespoň fotka z mobilního telefonu zachycující Katku a Adélku jak si hledí v lesoparku z očí do očí s kozou Kamerunskou. Tu tam za plotem moc vidět není, tak vám nezbývá než věřit, že tam opravdu je.
No jo, my víme. Nepíšeme a nepíšeme.... Ale když ono je teď venku tak hezky a všude je toho pro Adélku tolik k prozkoumání. Třeba pampelišky chutnají hořce, věděli jste to? A že ten píseček v očích štípe a překáží? A jak je báječné dělat houpy, houpy na houpačce? A že je bezva cachtat se v louži? Každý den teď vyrážíme na objevné výpravy. Bez tatínka většinou na dětské hřiště, a když tatínek nemusí do práce, tak do lesoparku. Podívat se na kozičky, zaběhat si s pejsky a pohoupat se v zahradní restauraci, zatím co tatínek pije pivo a maminka líže nanuk.
Před třemi týdny byla Adélka poprvé vážně nemocná. Prožili jsme nejdřív krásnou sobotu. Byli jsme na křtinách malé Rút, dcery našeho kamaráda a spojili jsme to s návštěvou jiných našich kamarádů, Markéty a Pavla, kteří bydlí kousek od kostela, kde byl křest. Adélce i nám se u nich moc líbilo. Krásně se vyspinkala v pokojíčku a my zatím snědli dobrý oběd a popovídali si. Pak jí doslova nadchla postel s dekou s pejsky a spoustou plyšáků. Večer jsme přijeli domů, navečeřeli se a pak to začalo. Adélce začalo být hrozně špatně. Zvracela úporně a nedokázala se ani trochu napít, o jídle vůbec nemluvě. Protože se to nelepšilo a hrozila dehydratace, museli jsme druhý den večer jet už na pohotovost a pak každé ráno na kontroly do nemocnice, abychom tam nemuseli být hospitalizovaní. Po čtyřech dnech to konečně přestalo a po týdnu už to zase začala být naše veselá Adélka, jen notně vyhublá. Teď už je ale naštěstí všechno za námi a my se můžeme radovat z jarního sluníčka. Tak, ať vám taky v dalších dnech hezky svítí.
Měsíc od Adélčiných prvních narozenin uplynul jako voda a my vám ještě stále dlužíme fotky z narozeninové oslavy. Oslava se povedla. Babička a dědeček Bajtlovi všechno moc hezky připravili, včetně balónků a spousty dobrot. Dědeček pro Adélku krásně nazdobil dort. Klasickou fotku s dortem vám ale bohužel nabídnout nemůžeme, protože, jakmile si Adelajda přičichla k dortu a zjistila, že je to k jídlu, ztratila o něj zájem a naši úpornou snahu dát jí k němu blíž, vnímala nejspíš jako touhu dort do ní nacpat. Nechtěla se k němu pak už ani přiblížit. Příští rok proto asi koupíme dort z umělé hmoty. Ten, jak jí známe, bude olizovat ráda. Svíčku na dortu tak za Adélku sfoukla maminka a přála si za ní do dalšího roku hodně zdraví a chuti k jídlu. Moc děkujeme všem, kteří Adelajdě poslali k jejím narozeninám přání.
Cestou na svou první oslavu se Adélka poprvé prošla venku. Vždycky, když jede v kočárku a vidí nějakého pejska, hned za ním natahuje ručičky a volá: "pej, pej"! Maminka jí toho pejska ale nikdy nepodá. Takže teď, když mohla jít venku, hned se snažila za jedním pejskem běžet sama. Moc rychle jí to ale ještě neběhalo, proto jí tatínek snadno chytil. Zato teď se její opatrné krůčky venku změnily v rychlou chůzi, která zásadně směřuje jinam, než chceme my. Někdy máme dokonce pocit, že jsou Adélky dvě, a každá z nich běží na opačnou stranu.
A je to tady!!!
Adélka slaví své první narozeniny. V předešlém měsíci pilně trénovala chůzi, aby si v den svých prvních narozenin už mohla vykračovat, kam se jí zlíbí. Uzlíček, který měl před rokem 52 cm a neuměl se ani sám otočit, si to dnes špacíruje po celém bytě a shlíží na svět z výšky 82 cm. Bydlíme s ní už rok a musíme vám říct, že je to opravdu náročný spolubydlící, který nám svými věcmi obsadil už celý byt a odmítá rozlišovat věci své a naše. Před jejím zvědavým zrakem a šesti zoubky chtivými všechno rozkousat, není nic v bezpečí. Nemůže-li někam dosáhnout, vyleze na blízkou židli, případně si stoupne na nějakou hračku. Platí nám ale víc než kterýkoliv jiný podnájemník. Nebo víte snad o někom jiném, kdo se dokáže tak krásně smát a dělat celý den legraci, jen aby nás rozesmál? Kdo by měl z vaší přítomnosti takovou radost, že by vás nepustil samotné ani na záchod? Kdo by vás každý den učil trpělivosti, lásce a radosti ze světa? Udržoval vás neustále v dobré fyzické kondici a trénoval vaše rychlé reakce? Neznáte. Tak vidíte. Jsme rádi, že ji máme a nikomu z vás ji neprodáme :-)
Abychom jí ale jen nepomlouvali, taky ráda pomáhá.Tak například praní prádla, to je její. Jakmile pračka spustí, už je u ní a zkoumá, zda plní svůj prací program. Správnou intenzitu máchání nejradši kontroluje tak, že na ní sedí. Mamince pak pomáhá věšet prádlo. Jen nepochopila, že sundat se má až suché a dává ho dolů hned, jak ho maminka pověsí. Ráda rozplétá zašmodrchané uzly, ale bohužel u kabelů. Moc ráda uklízí hračky, jen místo do krabice z krabice. S vysavačem už se skamarádila a často zastupuje jeho práci, sbírá nám drobečky místo něj. Chce, abychom udržovali kontakt s přáteli: každé ráno po probuzení totiž hned přiběhne a dává nám k uchu sluchátko, abychom někam zavolali. Až vám tedy někdy ráno zavoláme, nedivte se. Pokud byste se však s Adélkou v tento její významný den chtěli zkontaktovat vy, volat sice nemůžete, ale napsat ji přáníčko, gratulaci nebo co je libo, ano. Zřídili jsme jí totiž její první emailovou adresu. Zatím ještě neumí číst, ale my jí to rádi přečteme. A až bude velká, třeba Vám i odpoví. Psát můžete na adelka@braillnet.cz.
Když je vám přes třicet, jako nám, zažíváte a vidíte věci už poněkolikáté. Kdybychom měli říct, o co nás život s dítětem nejvíc obohatil, pak je to o jeho POPRVÉ. Poprvé vás chytne za prst. Poprvé se usměje. Poprvé se posadí. Naroste mu první zub. Poprvé uvidí sníh. Udělá první krok. Minulý týden jsme jí koupily první botičky a poprvé si hrála se psem. Zítra bude slavit své první narozeniny a my už se moc těšíme na všechna další poprvé která nás s ní v tom druhém roce čekají.
Už zbývá jen něco přes měsíc do Adélčiných prvních narozenin. To to letí, viďte. Z malého ubrečeného uzlíčku se nám vyloupla veselá, společenská a zvídavá holčička. No posuďte sami na fotkách. Má moc ráda, když má kolem sebe hodně svých lidí. Takže vánoční návštěvy prarodičů, tet, strejdů a jejích sestřenic jí nadchly.
Adélčiny první Vánoce se moc povedly. Deset dní pobývala s námi a s prarodiči v domě v Roztokách a byla nadšená z velkých prostorných pokojů ve kterých bylo mnoho lákavých věcí ke zkoumání. Samozřejmě, že to byly převážně ty věci, které jsme jí zkoumat zakazovali. Tak třeba trhat telefoní dráty z hřebíků přibitých ke zdi, okusovat bačkory, házet po zemi jablíčka a mandarinky,ohýbat lino, chutnat prací prášky v koupelně, ničit babičce Vánoční výzdobu apod.
Stromeček jsme naštěstí umístili do pokoje kam se nedostala, takže pokud čekáte nějaké pikantnosti o tom, že strhla stromeček, musíme vás zklamat. O jiné karamboly ale nouze samozřejmě nebyla. Jeden se nám dokonce podařilo nafilmovat. Adélka s tatínkem rádi podnikají různé věci. Například se jí moc líbilo, když jí tatínek vozil na balíku plen po domě. Držení jí ovšem ještě moc nejde, jak se můžete
na videonahrávce přesvědčit.
Kromě blbinek spolu ale například také
muzicírují. V Roztokách k tomu měli příležitost u rozladěného piána.
Adelajda má hudbu moc ráda. Když jí někde slyší z televize či rádia hned běží ke zdroji a pozorně naslouchá. Co se naučila stát začala na hudbu i tancovat (pohupovat se).
Na závěr ještě několik fotek z Vánoc
Neumrzli vám dnes uši? Nám s Adélkou na procházce málem ano. Přesto ale slyšíme ťukání. To klepou na dveře Adélčiny první Vánoce. Zatím z nich asi nebude nic moc mít a naším největším úkolem bude, udržet jí v dostatečné vzdálenosti od stromečku. To aby se na něj třeba nepokoušela vylézt a rozhlédnout se, jestli někde neuvidí to Betlémské světýlko. Ona je taky takové naše světýlko. Světýlko na cestě našim životem.
Přejeme vám velkým, aby vám s těmi vašimi světýlky bylo o Vánocích a v celém příštím roce moc hezky. A všem lidem dobré vůle šťastný rok 2008 prozářený světlem z Betléma.
Adélka oslavila 9 měsíců. Je na světě už stejně dlouhou dobu, jako byla u maminky v bříšku. A začala nám sedět! Takže se už může ke své oblíbené knížce O polámaném mravenečkovi posadit. Další její nová zábava je cvičit chození podél zdi. Opřená ťape ručičkama po zdi a dorovnává to chozením nožičkama tam a zpět. Záznam zatím nemáme, protože kdykoliv chceme něco natočit nebo vyfotit, jde Adélka za přístrojem a chce se ho zmocnit jako další zajímavé hračky. Někdy se zadaří, jak dokumentuje tato fotka, kde je Adelajda vyfocena už se svým vánočním dárkem. Neodolali jsme a na krátkou chvilku jí ho půjčili a tím jí na focení znehybnili. Ovečku a pár dalších drobností jsme našli na internetových stránkách, kde nabízejí hračky šité v chráněných dílnách. Myslíme, že si reklamu zaslouží, takže pokud chcete inspiraci, tady je.
Už dlouho jsme vám nenapsali, co je u Bajtlíků nového. Tedy vás určitě nejvíc zajímá, co je nového u nejmladší Bajtlindy. Inu, leze jako o závod, žvatlá jako Vietnamec, zvídavá je jako opička a zřejmě z ní bude horolezec, protože se na všechno pokouší vylézt a to bez jištění. Naše ruce tak slouží výhradně jako její záchraná síť a na nějaké psaní na web už nemají sílu. Vezměte tedy za vděk alespoň několika videi (Pokud si je nebudete ukládat, ale rovnou spouštět, buďte trpěliví. Vzhledem k jejich velikosti potrvá trochu déle než se spustí.):
Tak jsme přidali do naší malé fotogalerie lidí, s kterými se Adélka poznala, další nové tváře.
Jak jsme již v minulé zprávičce psali, Adélka oslavila půl roku svého života, a to je takový malý důvod zavzpomínat a podívat se, jak během těch šesti měsíců rostla.
"Kam pak se nám ti čerchmanti schovali?" Říkáte si patrně slovy Járy Cimrmana vždy když se v posledních týdnech díváte na naše stránky. Nebojte se, ani jsme neumřeli, ani jsme se neodstěhovali; tady dodáváme bohužel, protože náš celkem prostorově dostačující byt se s příchodem Adélky změnil v malý kamrlík. Ne, že by sama Adélka zabrala tolik místa, ale k jejímu příslušenství patří už tolik věcí, že se tu neustále přerážíme. Tu o kočárek na chodbě, tu o postýlku, hračky, lehátko, vaničku,lahvičky, krabičky od kaše apod. Zatím jsme ale díky Bohu přežili jen s modřinami na holeních, takže ani to není důvod, proč nic nepíšeme. Neustále jsme čekali na chvíli, kdy budeme mít trochu víc času něco pořádného napsat až nám došlo, že ta chvíle patrně nastane až Adélka vyroste a nebude nás tolik prohánět. No a o její růst bychom vás neradi připravili. Využíváme tedy chvilky, kdy spí v kočárku na chodbě, abychom vás pozdravili a potěšili alespoň několika fotografiemi z jejího života. Roste jako z vody a to doslova, protože je na svůj věk hodně vysoká. Má už 72 cm. Vzhledem k tomu, že stále nehodlá začít papat mlíčko ale moc nepřibírá (6750g). Naštěstí začíná jakž takž papat ostatní věci lžičkou, takže se pozvolna přestáváme bát, že nám umře hlady.
5. září oslavila naše Adelajda půl rok svého života. Nakonec se z toho ubrečeného uzlíčku, který jsme si v březnu přivezli z porodnice, vyklubalo usměvavé a společenské stvoření. 2. září také slavila svůj první svátek. Docela hezky jí to vyšlo, když ho má půl roku po narozeninách, co?
Zítra si odjíždíme odpočinout a nabrat nových sil na Slovensko. Jedeme autem a bude to pro Adélku nejdelší cesta, kterou za svůj život zatím zažila. Uvidíme, jak se jí bude líbit. Bude také poprvé v zahraničí. Však má i svůj pas. Po návratu Vám tedy můžeme, doufám, přislíbit další dávku nových zajímavých fotek z jiného prostředí a i z malebnějšího. Je tam doopravdy krásně, tak věříme, že nás to tam pořádně nabije. Třeba i Adélka dostane lepší apetit.
Vytvořili jsme malou fotogalerii lidí, které Adélka už dlouho zná, ale hlavně těch, které v poslední době nově poznala. Tu se budeme pokoušet průběžně aktualizovat, podle toho, koho se nám s Adélkou podaří nově vyfotit.
jelikož problémy s papáním mlíčka přetrvávají, nějak mu stále nemůže přijít na chuť, rozhodli jsme se jí začít dávat příkrmy. Dle rad odborníků bychom sice měli začít až po ukončeném čtvrtém měsíci, ale v této situaci to holt trochu uspíšíme. Boj je to ale i zde. Však se na fotkách můžete přesvědčit sami. Papá mrkvičku s bramborem a dělá haa.... ....m. Jak uvidíte, jí doopravdy celým tělem. Když se zrovna nepokouší jíst, je Adélka pěkná parádnice, moc ji to sluší, ne? Jakmile vidí objektiv fotoaparátu či kamery, už ji nic jiného nezajímá a stále se snaží ho pozorně sledovat. Aby bylo všem jasné, že ona je přece ta, kterou stojí za to natočit.
Pár fotografií ze křtu naší Adélky Veroniky Kateřiny Kláry.
Adélka vás všechny srdečně zve na své křtiny. Budou se konat na Levém Hradci (Roztoky u Prahy) v kostele sv. Klimenta a to v pondělí 25. června od 17:30 hod. Můžete jet autobusem číslo 340 z Dejvické. Doporučujeme spoj v 17:10, který je na Levém Hradci sice až v 17:34, ale nebojte, Adélka s tímto spojem počítá a počká na vás. Je možno využít i doprovod, který bude na cílové zastávce k dispozici. to, abyste nezbloudili. :-) Takže se všichni už moc těšíme.
Je to přesně týden, co Adélku s maminkou schvátila nemocnice.
No a dnes je zas konečně vyplivla.
Představovali jsme si, že až ten den nastane, budeme si moci otevřít nějakou dobrou lahev na oslavu, že problém je vyřešen.
Hmm, to byly sice hezké představy, ale v životě asi většinou nic
jednoznačně řešitelné není a na doktorech či na medicíně bychom toho asi chtěli moc.
Situace se má tak, že nám Adélka nehubne, neztrácí se před očima, ale, že by zrovna papala s chutí a stávalo se z ní baculaté miminko s faldíky, to se říci nedá. Stále jí převážně ve spánku a když je vzhůru vždy se vzpouzí a
někdy si nakonec dá říci. Je proto však nutno užít klamání čajíčkem, přemlouvání, vnucování a různých fint,které neplatí vždy a tak je člověk takto aspoň nucen si procvičit kreativitu a vynalézavost.
Prý nám už nemohou více pomoci, udělala se různá vyšetření, výsledky většiny z nich jsou již známy a na některá si musíme trochu počkat. Hypotéza o alergii na mléko zůstává, jen se rozšiřuje o tzv. reflux, což v praxi znamená, že jí nestrávené mléčko jde po jídle stále nahoru a tím svými kyselými šťávami dělá Adélce doopravdy nepříjemně v pusince i v krku a dokonce může způsobit zanícení jícnu, což není pro děťátko nic příjemného. Proto na to dostáváme nějaké léky, aby se šťávy poněkud zredukovali a zneutralizovali a případný zánět upravil. Též se jí našel v bříšku nějaký bacil, který se také snažíme léky vypudit.
Může to být doopravdy spojení všech těchto variant najednou, což způsobuje Adélčino nechutenství.
Bolest bříška, nepříjemně jí jídlo chce vem, dělá nedobře v pusince, jícnu to moc neprospívá a maminka s tatínkem furt dorážejí, jak je to papání skvělé anedají a nedají pokoj.
Kdo by za takových to okolností s chutí jedl?
Čas tedy ukáže, a my budem doufat, že brzy, zdali se to vylepší.
Budeme též chodit každý týden do nemocnice na kontrolu do tamnější poradny, kde bude Adélka sledovaná a bude řízena další její léčba a medikace.
Adélka s maminkou tedy nyní odjeli do Roztok. Tatínek je zatím doma v horkém paneláku. Schvátila ho totiž zákeřná nemoc ve formě nachlazení či co (kašle, frká,potí se a necítí se prostě nic moc). Takže z důvodů možného nakažení Adélky i maminky zůstává zatím raději v úkrytu. Ale už se moc těší až bude moci z brlohu vyrazit za svými holkami.
Asi se divíte, co se děje, že jsme už zas tak dlouho na stránky nic nového nenapsali. Adélka nás totiž zcela zaměstnala svým nejeděním. Její odmítání papání se vystupňovalo natolik, že jedla už jen ve spánku a to ještě dost málo. Byla pak nevrlá, těžko usínala a tak s ní bylo spousta práce, abychom ji vždy utěšili. V současné době, přesně na její narozeniny (má už tři měsíce), jsme byli donuceni vyhledat pomoc u doktorů. Takže dnes byli s maminkou přijmuti do nemocnice, kde se její nejedění bude řešit. Za 12 dní totiž přibrala jen 5 deka, což je o proti normálu 40 deka za stejnou dobu, doopravdy značný rozdíl a nebezpečné číslo. Držte nám všem palce, ať se to co nejdříve vyřeší. současná diagnoza je ta, že je alergická na kravské mléko a to natolik, že sama pochopila, že ji škodí a tak ho za žádnou cenu nechtěla jíst. Dostává tedy od dnešního poledne jiné, mléko, které je jen na lékařský předpis a v něm by mělo být mléko natolik, rozštěpeno, že by nemělo vadit a Adélce by se mělo ulevit. teď je ovšem důležité, aby to pochopila i ona neb má vždy, jakmile vidí lahvičku s papáním, panickou asi hrůzu, neb odmítá zatím stále papat. Přesněji, ve spánku opět snědla dost, ale když byla vzhůru, vzpouzela se a za půl hodiny se mamince podařilo do ní "narvat" 50 ml z doporučovaných 100. Budeme dále referovat, jak se bude situace vyvíjet a pevně doufáme, že to nakonec pochopí a pustí se do jídla s chutí. Přece jen je to doopravdy zatím krátká doba na nějaké další závěry.
Nedávno si Adélka četla s babičkou noviny a objevila, že je v nich kviz. Poprosila nás tedy, abychom jeden takový zařadili i na naše stránky. Že prý se na ně většina z vás stejně dívá v práci, takže jeho řešením nebudete zbytečně ztrácet drahocenný volný čas. Protože je Adelajda jako všechny malé děti dost sebestředná, jsou všechny otázky zaměřeny na její osobu. Každému kdo je správně zodpoví, věnuje Adélka malou odměnu. Zde Adélčin májový kvíz.
Že už jste si určitě říkali, kde ta Adélka je, že nám o ní nic nového nepíšou? Byla spolu s maminkou u babičky a dědy ve Stochově. Odjely ve čtvrtek a vrátily se v úterý, takže to byl zatím nejdelší Adélčin výjezd mimo domov. Moc se jí tam líbilo. Babička si s ní pořád hrála a dědeček ji vozil na dlouhé procházky. Původně jsme si mysleli, že se jí bude hezky spát v kočárku na zahrádce, ale je to dítě zvyklé na takové zvuky, jako je jízda aut a jejich klaksony, takže zpěv ptáků, kokrhání kohouta, bzučení čmeláka či soused sekající trávník, ji neustále budily. Výlet se líbil taky mamince, která si mohla konečně trochu odpočinout a tatínkovi, který si mohl odpočinout od Adélky i od maminky. Jel totiž na víkend do Brna na Tmavomodrý festival, kde měl přednášku o navigačním centru pro nevidomé. A co, že je tedy nového u Adélky? No začíná se pozvolna otáčet na bok a nebude to dlouho trvat a už jí nebudeme moct nechat ani chvíli někde ležet bez dozoru. Taky začíná komunikovat. Snaží se opakovat hlásky, které slyší a vypadá to, že bude za pár měsíců dost upovídaná. Zrovna tak se začíná projevovat i to, že bude dost společenská. Známé i neznámé obdarovává širokými úsměvy a čím je jich kolem ní víc tím je spokojenější. Ráda si hraje a začíná některé hračky brát na chvíli do ruky a snaží se je strčit do pusy.
5. května jsme spolu s vítězným povstáním pražského lidu oslavili dva měsíce Adélčina života. Jako dárek dostala kočičku, kterou má pověšenou v kočárku, aby se při jízdě nenudila.
Kočička ji také v kočárku uspává. Má dlouhé nohy, ve kterých jsou zabudována různá chrastítka.
V poslední době si už začíná celkem samostatně hrát. Zdeněk vymyslel speciální hrazdičku, na kterou ji zavěšujeme různé drobné hračky.
Jestlipak příjdete na to, z čeho ji vytvořil.
Ale Její nejoblíbenější zábavou nadále zůstavá otáčení medvídka - chrastítka v postýlce. Postýlka jí slouží zatím stále spíše jako herna a ne místo, kde by chtěla spinkat. Spí tedy různě po bytě: někdy v lehátku, někdy v naší posteli, někdy na gauči v obýváku a dokonce i na přebalovacím pultíku, tam samozřejmě jen přes den a pod dozorem.
Ve čtvrtek ráno jsme s ní byli na odběru krve z prstíčku. Laborantka nebyla zrovna jedna z nejšikovnějších. Tak chudince Adélce stále mačkala prstíček, krev z něj přímo ždímala, ale bylo ji jen drobet, a tak
to Adélka doprovázela svým srdceryvným pláčem.
Tím jsme si mysleli, že je to odbyto. Za několik hodin však volala dětská lékařka, že krevní obraz dopadl špatně a musíme jít druhý den ráno do dětské nemocnice Ke karlovu. Objednala nás tam u nějaké paní doktorky. Maminka tedy celou noc strachy, oč vážného půjde, oka nezamhouřila, a to zrovna mohla protože tu byla na návštěvě stochovská babička a vzala si u Adélky noční směnu. Během večera jsme stále pozorovali Adélku, která se nám však jevila, až na bolení bříška a z toho plynoucí odmítání jídla, zdravá a dosti živá. Druhý den nás dědeček Zdeněk
odvezl na místo. Tam Adélce odebrali krev, tentokrát z hlavičky (vypadalo to dost drsně), p. doktorka si ji prohlédla a asi půl hodiny jsme napjatě čekali až budou výsledky z laboratoře. Spadl nám kámen ze srdce, když jsme se dozvěděli, že první výsledek byl laboratorní chybou, protože hodnoty jsou naštěstí jen mírně nižší než mají být. Adélka usnula v kočárku, proto jsme se rozhodli nejet hned zpět autem, ale provézt ji na návštěvu ke Zdeňkovým rodičům, kteří bydlí poblíž. Pochopili jsme, že pražské centrum doopravdy není dělané na procházky s kočárkem: hluk, výfukové plny, spousta lidí, a ne zrovna bezbariérová jízda. Adélka tak poprvé navštívila babičku a dědečka u nich doma. Většinu z návševy však prospinkala.
Tak jsem se byla v pondělí podívat u tatínka v práci. Jako privilegovaná osoba jsem celou návštěvu prospinkala v kočárku v prezidentské kanceláři. Samozřejmě, že ne u Vaška, oni mají u táty v práci totiž také svého prezidenta. Maminka si byla od taťkovi kolegyně nechat napravit krční páteř, nějak jí tam seklo. To víte, jsem čím dál více těžší a nošení, to dá zabrat. Jo a ta kolegyně je prý v tom napravování fakt výborná. Na Václaváku, kudy jsme cestou museli projet, se mi ale vůbec nelíbilo, takové davy lidí a toho hluku v centru Prahy.
Tak vás po týdnu opět zdravím. Určitě už jste zvědaví na to, jak se mám. No, bříško mě bohužel trápí pořád, zkusila jsem teď dva dni
nejíst, jestli mě to náhodou nepřejde, ale rodiče z toho byli tak vyvedení z
míry, že jsem radši zase začala. Jinak ale musím říct, že se dost
snaží, teď mi koupili takové zajímavé lehátko s medvídky,
se kterými si hraju. Taky takovou houpací
cestovní postýlku mi dali.
Hraje v ní i melodie a to se mi moc líbí.Tak se mějte já jdu
spinkat,
nějak mě to hraní s medvídky zmohlo. Jo a nechávám vám tu pár fotek.
Pa pa vaše Adélka!
Podívejte se, jak Adélka bojuje s medvědy.
Zde na videozáznamu (soubor formátu AVI - ke stažení 16 mega).
Máme za sebou významný mezník Adélčina života. V pondělí oslavila šest neděl. Při této příležitosti absolvovala vyšetření kyčlí a prohlídku u svojí paní doktorky. Tam jí změřili a zvážili a tak vám můžeme prozradit, že měří 57 cm a váží 4 a půl kila. Tím, že dovršila šestinedělí, si také zasloužila výjezd mimo domov, a tak jsme strávili víkend u Katčiných rodičů v Roztokách. Měli jsme trochu strach, jak se bude tvářit na změnu prostředí. Jestli nebude vystrašená, když tu náhle nebude mít svou postýlku, přebalovák a spoustu věcí na které je zvyklá. K našemu překvapení však vzala přesun s naprostým klidem a v domě se jí líbilo. V Roztokách jsme podnikli i malý výlet, při kterém se Adélka svezla také přes Vltavu. Cestu tam však prospala a při cestě přívozem zpět jí bylo dost horko v dusné korbičce kočárku a dávala to silně najevo. Jen randál lodního motoru ji zaujal natolik, že zpozorněla a nevydala ani hlásku.
Určitě už netrpělivě čekáte na další zprávy o naší malé Adélce. Moc se omlouváme za zpoždění, ale posledních pár dní bylo opravdu krizových, pokud jde o Adélčino bolavé
bříško. Plakala skoro neustále, a tak jsme stále jen tišili a snažili se jí nějak pomoct a neměli jsme na nic jiného čas. To je na tom mateřství a otcovství asi to nejhorší, vidět jak vaše děťátko něco trápí a bolí a vy mu nemůžete nijak pomoci. Tak jsme zase nasadili jiné mléko a objednali v lékárně ještě nějaké přírodní kapičky, což je asi to poslední co jsme ze všech doporučených způsobů nevyzkoušeli.
Všechny, kteří by měli pocit, že nám ještě musí něco v tomto ohledu poradit, prosíme, aby ho zahnali. Přečetli jsme o tom spoustu věcí a nic jiného už opravdu neexistuje. Nic vám už po čase nezačne lézt na nervy tolik, jako neustálé nevyžádané rady a zaručené, často protichůdné typy co máte či nemáte dělat: koupat málo, koupat hodně, větrat, nevětrat, neustále nosit, nenosit a nechat brečet apod. Co nás naopak vždy potěší, jsou vaše zprávy a povzbuzení, že nás chápete a soucítíte s námi a držíte nám
palce, aby se to co nejdříve zlepšilo. Povzbuzují nás také zprávy lidí, jejichž děti také trpěli bolestí bříška a po
pár měsících to skutečně přestalo a teď jsou z nich šťastné, veselé děti. Tak nás například povzbudila
diskuze na serveru rodina.cz,
kde jsme mohli s ulehčením zjistit, že nejsme sami, kdo tohle zažívá, a to člověka vždycky potěší. Jsou děti, které mají koliky jen v malé míře, a pak určitě zabere fenyklový čaj apod., ale někdy to bohužel trápí víc a nezbývá nic jiného než vydržet a počkat až se to během měsíců samo spraví.
Ale abychom napsali také něco optimističtějšího, byl tu na návštěvě Katčin bratr s rodinou a teta Sabina
přinesla Adélce krásnou
panenku. Nejdřív jsme si říkali, že si s tím bude hrát až za hodně měsíců, ale Adelajdě se panenka strašně líbila a byla z ní celá unešená. Panenka je to totiž taková speciální. Je látková, v jedné ručičce má
barevné kruhy, na krku náhrdelník - chrastítko, v hlavě rolničku, na sobě šustivé šatičky a když se zmáčkne u krku, tak to píská. Jak se Ádě panenka líbila, a jak se hned
snažila chrastit a chytat kruhy, si můžete prohlédnout na
videozáznamu (soubor formátu AVI - ke stažení 20 mega).
Dnes je to přesně měsíc co nám do života vstoupila malá Adélka. Když jsme si jí odnášeli z porodnice skoro jsme nevěřili, že nám to dítě chtějí opravdu svěřit do péče. Vždyť jí neumíme ani pořádně držet, jak poznáme co potřebuje, až bude brečet, jak jí správně podporovat ve vývoji. No zkrátka nám chyběl přiložený manuál. U technických věcí ho sice většinou nečteme a radši
postupujeme metodou pokus - omyl, ale tam se dají omyly napravit, tady je to horší. Pak jsme si ale uvědomili, že
nás a všechny ostatní také vlastně vychovávali rodiče amatéři a většina z nás se dožila dospělosti, takže snad
přežije naši péči i Adélka. Teď po měsíci společného života ji nosíme už celkem obstojně, přebalovat už umí maminka
tak, aby se mezi odstraněním staré a nandáním nové pleny nepočůrala pod sebe a celkem se už jakž takž orientujeme v tom, jestli řve hlady nebo kvůli bolení bříška či proto, že
se nudí apod. Abychom pravdu řekli, nepočítali jsme s tím, že bude řvát tak často, že se měsíc nevyspíme déle než dvě
tři hodiny a nebudeme mít přes den čas si pomalu ani vypít čaj. Máme bohužel smůlu, že Adélku opravdu extrémně často
bolí bříško, ale doufáme, že se to časem spraví k její i
naší spokojenosti.
K měsíčním narozeninám jsme jí na internetu objednali
nosítko baby vak.
Původně jsme si nemysleli, že ho budeme kupovat, ale ukázalo se to jako nutnost, protože jedině tak lze konejšit dítě v náručí
a u toho něco dělat. Ještě jsme jí koupili takové
houpací lehátko, které ji snad zároveň i zabaví a nám upadnou ruce o nějaký ten týden později, protože ji musíme po jídle dlouho držet
ve zvýšené poloze.
Přejte tedy nám i Adélce k jejímu výročí, aby jí to zlobivé bříško tak netrápilo a my vám za to od ní
vyřizujeme vzkaz: "ejo, ejo, ejo", což jsou její oblíbená slova, když cumlá dudlík. Na další poněkud obšírnější vzkaz si spolu s námi budete muset ještě nějaký ten měsíc počkat.
Tak jsem tady už čtyři týdny a řeknu vám teda zatím nic moc. Divím se vám, že jste tu vydrželi tak dlouho. Když jsem byla ještě u maminky v bříšku, slibovali mi hory doly, jak to tu bude skvělé, jen ať se už narodím. Tak to teda mám uplně jiné představy o tom, co je skvělé. Je mi tu buď zima nebo teplo a pořád mě bolí bříško. I když kopu nohama, jak nejlíp umím a řvu na rodiče, ať s tím už konečně něco dělají, oni to vůbec nechápou a jen mě houpají, chodí se mnou tam a sem, a říkají ať už nepláču. Ne, že by se mi houpání nelíbilo, ale moc to teda nezabírá. Takže by už konečně mohli vymyslet něco efektivnějšího. A i tu poslední radost, kterou jsem tu měla, sladké mlíčko, mi kvůli bolení bříška nahradili nějakým jiným, které je pěkně hořké. Asi ta kráva ze které je, měla tak hořký život jako já. Taky se mně na tvářičce udělalo něco červeného, co mně svědí a oni místo toho, aby mi to dali pryč, říkají: Adélko, neškrab se! To bych je tedy chtěla vidět, jak by to dokázali oni.
Takže má Katka a Zdeněk úkol do dalšího měsíce, pokusit se její pohled na svět co nejvíce zoptimističtit. Však na tom pracují. Na tvářičku budou dávat od doktorky doporučenou mastičku, do mléčka přidávají, aby bříško tak nebolelo, kapičky se sloníkem a pro zábavu, jak vidíte, něco také připravili. Tak se Adélko drž a vydrž.
Ze serveru Rodina.cz si mohou rodiče svých malých ratolestí nechávat zasílat e-mailem každý týden zprávičky o svém děťátku. To jsme udělali i my. Dnes nám přišlo k naší třítýdenní Adélce toto:
Možná jste příliš unaveni na to, abyste si všimli, jak jste se vy a vaše
miminko změnili, navzájem poznali a také poporostli. Po třech týdnech
si již maminka zvykla na určitý rytmus a cvik v péči o miminko. Začínáte
předvídat, co právě potřebuje. I když vám jeho požadavky mohou možná
připadat nekonečné a cítíte se vyčerpáni, nezoufejte, vše se zlepší.
Co umí a dokáže?
* Ráda se dívá na barevné kontrastní hračky - černá, bílá, červená,
různé pruhy a šachovnice. Upřeně na hračky hledí, ale prozatím po nich
nenatahuje ruce.
* Vidí do vzdálenosti přibližně 20 cm. Proto ho držte blízko vašeho
obličeje, když se mazlíte, povídáte si nebo zpíváte. Bude si vás se
zájmem prohlížet, nyní jste pro ně nejzajímavějšími objekty na
pozorování.
Máme tady konečně jaro s prvními doopravdy jarními dny, kdy povívá příjemný teplý osvěžující vánek a v parcích se neobjevují jen pejskaři, ale už i spousta maminek s kočárky a rodiče se svými dětmi, a tak je hned všude veseleji. To jsme nemohli přece Adélce nedopřát, proto jsme ji v neděli vzali do našeho oblíbeného lesoparku. V bříšku tam s námi trávila hodně času. Teď se tedy jela podívat z nové perspektivy. Kromě toho za ní o víkendu přijeli na návštěvu teta Petra a pražská babička. Opět nezklamala a chovala se jako andílek. Žádný pláč ani vztek, o který jinak v noci není nouze. Však ví, komu se zavděčit.
Včera oslavila naše Adélka čtrnáctý den svého života.
Vypravila se spolu s maminkou, tatínkem a babičkou na svou
první návštěvu v životě. Nebylo ale o co stát, byla to
totiž návštěva dětské poradny. U paní doktorky se jí nijak
moc nelíbilo. Byla z toho ale tak zaražená, že zapomněla
brečet a vzpomněla si na tuto svou účinnou zbraň až po
prohlídce. Mohli jsme tak mimo jiné zjistit, že od
propuštění z porodnice přibrala 300g a má tedy svou porodní
váhu. Paní doktorka nám pak ještě předepsala nějaké
kapičky, které by mohli Adélce pomoct na její zažívací
potíže. Trápí jí chudinku žaludek či bříško po každém
jídle, a tak nám dost času v bdělém stavu prokřičí. To
pochopitelně trápí taky jejího tatínka a maminku, které se
tak o delším nočním spánku než jednu hodinu může jen zdát.
Naštěstí tu dnes v noci byla
na návštěvě babička a tak se
maminka Katka mohla konečně po 14-ti dnech vyspat. Spala
celých pět hodin a hned má pocit, že je svět o něco méně v
mlze.
Na Adélku se také přijela podívat
Katčina sestřenice Jana,
které naše holčička předvedla naprosto ukázkové chování.
Včera oslavila Adélka první týden svého života. Prohlédněte si, jak se má k světu.
Zdeněk si byl vyzvednout její rodný list, tak se stala právoplatným občánkem a má to tedy i papírově potvrzeno. Předpokládáme, že je jí to ale zatím šumák a hlavní, co jí stále nejvíce zajímá, je papání a teplý pohodlný pelíšek v postýlce u svých rodičů.
Aby trochu poznala svět, jehož se stala občanem, vzali jsme ji na procházku po okolí jejího domova. Moc zájmu zatím neprojevila a tvrdě spinkala. Z čehož ale plyne, že jí houpavá jízda na čerstvém vzduchu svědčila. Tatínek si vykračoval s
kočárkem a byl na svou dcerušku velice pyšný. :-)
Druhý den jsme se vypravili na procházku znovu. Tentokrát i s maminkou, která první výlet oželela a radši využila chvíli klidu k odpočinku. Kočárek byl jen jeden, rodiče dva a každý chtěl vozit. Vyhrála maminka, která argumentovala tím, že se cítí po týdnu venku slabá a potřebuje se o madlo kočárku opírat. No budeme jí to věřit :-)
Tak už jsme všichni tři pohromadě doma. V sobotu po obědě jsme konečně mohli opustit porodnici a vyrazit autem směr domov. Ještě bychom znovu rádi napsali, že jsme byli s porodnicí v Krči, jejím personálem i celým vedením porodu spokojeni. Milý, vstřícný a profesionální přístup nám umožnil plnohodnotně prožívat první společné dny s Adélkou. Cestování se jí asi líbilo, protože vůbec nebrečela a v autosedačce krásně spinkala. I přesto, že jsme měli z počátku trochu problémy pochopit složitosti bezpečného ukurtování děťátka,což jsme nakonec zvládli, Adélku jsme si zdravou a bezpečně dovezli domů. Vítr ji neodfoukl, i když zrovna pěkně fičelo. Myslíme, že se jí v novém domově líbí a už si oblíbila, namísto dívání do zrcadla, zajíčka od tety Aničky, který spinká spolu s Adélkou v její postýlce. Adélka zdraví Aničku a Děkuje.
Tak je to nakonec tady! Zítra v sobotu si přivezeme Adélku domů! Uvidíme, jak na ni zapůsobí tolik nových dojmů, které na ni čekají. Vtipné je, že se vlastně vrací, tam kde už byla, jen to tam asi nepozná. Možná jen štěkot sousedovic psa Filipa, jestli k ní předtím dolehl. :-)
Také se asi nezapře, že Adélka je holka, protože když přišla její očista, velkou zálibou pro ni bylo dívat se do zrcadla, které měla v nemocnici u přebalovacího pultíku. Naštěstí se prohlíží ne obdivně, ale zvědavě.
Všem Vám moc děkujeme za pěkné gratulace a nabízíme pár dalších fotografií. Katka se omlouvá, pokud ji někdo zavoláte nebo zašlete sms a nedočkáte se odpovědi, není to tím, že by s vámi Katka nechtěla mluvit, ale prostě si ji Adélka už ukradla celou pro sebe. Věřte, že je to velice náročné starat se o novorozence, zvláště, když je to starání Vaše první. Adélka už je s Katkou na pokojíku stále. První den ji přinášeli jen na kratší chvilky, aby Katka mohla nabrat trochu sil po porodu, ale druhý den, už ji nechali na stálo. Mysleli jsme, že domů půjdou už zítra, tedy v pátek, ale zatím se to oddaluje. Důvodem je opožděné nastupování mléka. Doma je na Adélku již všechno připraveno. Zdeněk se svými rodiči trochu přestavěl pokojík, složili postýlku, kočárek, a přebalovací pultík. Byt, který se těmito novými věcmi poněkud zmenšil, pořádně vygruntovali a tak se Adélka může těšit na svůj nový domov.
Odhalení!!!
Tak nám skončil první rušný den našeho, dá se říci, nového života. Právě před čtrnácti hodinami, přesně V 10:09 hodin dopoledne 5. března 2007, se nám totiž narodila dcerka Adélka. Váží 3830 g a měří 52 cm. Porod byl nečekaně velice rychlý, až nás to dost zaskočilo. V devět nás totiž do porodnice přijali (moc se nám tam nechtělo, měli jsme stále pocit, že je ještě dost času a není, kam spěchat. Kontrakce nedostatečně časté. Doktor nám však naštěstí nesmlouvavě přikázal příjezd) A po příjmu do hodiny byla Adélka na světě. Spolu s maminkou jsou obě dvě zdravé, leží a nabírají sil na další dny spolu v porodnici Krč, kde mohu říci, že byly všichni moc milí a vstřícní. Adélka se nabumbala hodně plodové vody vždyť ji také zaskočila a museli ji trochu povzbudit a vysát ji z ní, aby se mohla pohodlně nadechnout. Dost nám zatrnulo, když si dávala na čas, ale nakonec nás uklidnil její první dětský křik. No a tak, aby si spravila chuť, den nakonec úspěšně zakončila svou první večeří z Katčiny "kuchyně".
Jsme všichni moc šťastni!!!
Takže jsme tři. Rodinka Bajtlů od dnešní ho dne čítá tatínka Zdeňka, maminku Katku a naši nejmilovanější dcerušku Adélku.
Pomalu ale jistě uzrál čas poodhalit naše překvapení. Na fotce u tohoto článku je vidět, že na Katce není něco v pořádku. Vypadá to, jako by měla pod svetrem schovaný veliký míč. Opravdu Katka ukrývá velký míč, který odcizila místním fotbalistům a snaží se ho propašovat domů? Nebo jen hodně jedla? Naposledy jsme tu přece psali o tom jak spolu se Zdeňkem tráví dost času konzumně, konzumací chlebíčků a podobných dobrot ve fast foodu nákupního centra. Nebo že by tam schovávala něco úplně jiného? Sledujte v příštích hodinách a dnech další díl našeho deníku s názvem Odhalení.
Co s těmi Bajtlovými je, říkáte si. Nejdřív tu napíšou, ať sledujeme jejich stránky, že pro nás mají nějaké překvapení, a kde nic, tu nic. Nebojte, déle než čtrnáct dní vás už napínat nebudeme.
A co, že tedy ti Bajtlovi vlastně dělají, že nemají čas nic napsat? Tak například ve čtvrtek byli na koncertě vítězů Mezinárodní soutěže nevidomých hudebních interpretů. Uváděl ho Marek Eben a musíme konstatovat, že je opravdu jednička mezi moderátory. V sobotu byli na hezké svatbě Katčiny kamarádky
Kláry.
Kromě těchto kulturních akcí však tráví mnohem více času kulturou zcela konzumní. Oblíbili si nákupní centrum na Chodově a tak je většinu sobot najdete právě tam. Většinou nakoupí potraviny a pak si debužírují v druhém patře na chlebíčcích. Zdeněk je zapíjí kolou a Katka svou oblíbenou
horkou čokoládou.
Rok s rokem se sešel a my vám v tom novém se sedmičkou na konci přejeme všechno dobré. Hlavně hodně zdraví, protože jsme i v tom loňském roce poznali jak moc je důležité; hodně lásky, protože zejména ta nás loni držela nad vodou a dost materiálních statků k tomu, abyste měli i v tomto roce kde bydlet, v čem chodit a co jíst; však i my jsme toho za minulý rok dost spotřebovali. Takže naši milí přátelé, ať je ta sedmička na konci pro nás pro všechny šťastná!!!!
Na tento rok jsme si pro vás připravili jedno překvapení. Ještě nevíme, jestli bude příjemné nebo nepříjemné, ale nechte se překvapit a určitě sledujte naše stránky, protože jedině tady se všechno dozvíte. Vaši Katka a Zdeněk
